|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

Říkám jim anti-shit songs, protože jsou proti s*ačkám

Čtvrtek v 20:07 | Maitter z Creepfellu |  | Těžké i lehké melodično
1) Nickelback - Lullaby



2) Nothing More - Jenny


3) Disturbed - Inside the Fire



4) Five Finger Death Punch - Coming Down



5) Rise Against - Make It Stop (September's Children)



6) A něco příšerného na konec (název písničky odpovídá Boovu humoru):
Bo Burnham - Kill Yourself



To je všechno. Lovu zdar.

Mej
 

Jsou starší než já, takže jim říkám oldies

2. září 2017 v 19:15 | Mejtr z Krýpfelu |  | Těžké i lehké melodično
Tik v oku celý den jsem dodnes neměla. Jeden můj dobrý přítel teoretizuje o tom, že tiky a podobné legrační znaky neurotičnosti se objeví až poté, co pro člověka stres skončí. To by sedělo. Má gymnaziální pakariéra
(toto slovo lze přeložit jako spojení pakárny a kariéry anebo jako zpseudování kariéry)
(chci říct učinění kariéry pseudokariérou)
byla uzavřena ve čtvrtek. Naštěstí měli na blízké průmyslovce podstav, a tak nejsem oficiálně nezaměstnaná. Vlastně tímto získávám asi lepší vyhlídky, jsouc budoucí strojařka a tak.
Konec sebelítostivé části.
Slyšeli jste poslední album Linkin Parku? Jejich proměnlivost mi imponovala, než přišlo ono veliké, plivance sklízející One More Light. Dřívější LP mi připomíná pouze skladba Talking to Myself. Zbytek je stejný jako milion jiných písniček, tudíž jej hodlám ignorovat. Mým hrdinou zůstává Crawling.
Znáte staré písničky? Takové ty polovičaté, co nejsou ani moderní, ani z devatenáctého století? Mě docela překvapilo, kolik skladeb ze šedesátých let už jsem slyšela... některé tipy z těch, co po mně YouTube hází, si rozhodně nechám líbit. Sestavila jsem sloupec toho, co si myslím, že je všudyznámé a leckdy všudyoblíbené. Příliš žánrově rozmanité to ale asi není. Koneckonců se také líbí mně. *uchechtne se*

AC/DC - Thunderstruck (1990)
https://www.youtube.com/watch?v=v2AC41dglnM

Ben E. King - Stand by Me (1961)
https://www.youtube.com/watch?v=hwZNL7QVJjE

Billy Squier - Lonely Is the Night (1981)
https://www.youtube.com/watch?v=tKlu3A3BBgE

Blue Öyster Club - (Don't Fear) The Reaper (1976)
https://www.youtube.com/watch?v=Dy4HA3vUv2c

Boston - More Than a Feeling (1976)
https://www.youtube.com/watch?v=SSR6ZzjDZ94

Buffalo Springfield - For What It's Worth (1966)
https://www.youtube.com/watch?v=gp5JCrSXkJY

Cream - White Room (1968)
https://www.youtube.com/watch?v=pkae0-TgrRU


(EH) 2. kapitola: V TÁBOŘE DĚSOELFŮ

24. července 2017 v 10:34 | Maitter z Creepfellu |  Elfí hra (EH)
Šoupnu sem rovnou druhou kapitolu. Proč sakra ne, projednou toho mám napsáno víc než odstavec. Yay. Heh. Připomínky uvítám.

2. kapitola
V TÁBOŘE DĚSOELFŮ
She Was Rough, She Was Wild
She Was Way Out of Her Mind

Člověk by řekl, že aspoň Tolkien trefil ty elfy správně. Ale ne. Elfové jsou strašidelní jako kráva. Kráva s prionovou nemocí. Osahat si vlastní elfí uši je jedna věc, ale zírat na cizí elfí uši je něco docela jiného. Není to fajn. Zvlášť když se pak vzbudíte ve slámo-
Nasála jsem vzduch tak prudce, že jsem se jím skoro zalkla. Vymrštila jsem se do sedu, seskočila z - postele? - přikrčila se k zemi, zadržela dech. Sešlapaná žlutá tráva pod nohama. Proutěná mříž kolem mě, hnědožluté křeslo, obdélníkový otvor se závěsem. Miniaturní slámové šapitó místo stropu. Oranžovost pozdně odpoledního slunce se rozlézala po vnitřku chatrče a vzduch byl cítit sušeným lesem. Uech, beztak jsou tu všude mravenci. Nic mě nebolelo, nemohla jsem ležet dlouho. Grin... tu nebyl. Prima. Vždycky jsem chtěla umřít sama.
Dřív než se moje představivost stihla stočit k obrázku mrtvoly hníjící si takhle venku v jeden parný podvečer, všechny myšlenky zahradil vypasený otazník. Grin neměl uši až nad hlavu. Takže kde jsem je viděla?
 


(EH) 1. kapitola: SETKÁNÍ S GRINEM

23. července 2017 v 15:13 | Maitter z Creepfellu |  Elfí hra (EH)
Tímto Vics ujišťuji, že o hru tu vůbec nepůjde, ha, (a uznávám, že Erebos je skvělá kniha) a věnuji jí tuto kapitolu.

1. kapitola
SETKÁNÍ S GRINEM
I Know She's Playing with Me
That's Okay 'Cause I Got No Self-Esteem

"Mami, ve čtyři mám sraz s jedním kamarádem," zahuhlala jsem v 10:15 s ručníkem na hlavě. Mizející černej přeliv se teď ještě víc ztratil ve vodě.
"Hm." Ve světě pláten, olejovek a temper naprostej nezájem. Možná že jednou ji její koníček otráví. "A kdo to je?" Překonala se, holka.
"No..." Musela jsem se zamyslet; máma by nakonec chtěla jméno, kruci. "Je to jeden kluk z Havlovky." Havlova průmyslovka má asi tři stovky studentů a máma nezná ani jednoho. Nebude Knighta hledat.
"Jak ses proboha seznámila s klukem z Havlovky?" Na moment zvedla oči od malby.
"Přes... jednu hru." Ještě že mě nenapadl Facebook. Říct Facebook, táta by projel aspoň milion uživatelů, kteří by mohli vypadat, jako že se mnou mají něco společného. "Hra" ode mě ale byla příliš obecná, musela jsem něco obětovat. "Jedna moje spolužačka mi ho... dohodila." Stejně nevěděj, kdo se mnou chodí do třídy.
"To nestačí, že pořád lítáš po všech čertech?" hučel táta od jediného počítače v rodině. "Musej ti někoho dohazovat?"
Ha. Hahahaha. Takže fakt nevěděli, že celé dny nevylézám z domu. Žádné překvapení.
"Vrať se do desíti, ať tě nemusíme hledat," zamumlala máma.
"A žádný pití," dodal táta.
"Fajn."
Vlažné, nucené rozhovory nesnáším. Kdyby s námi ještě bydlela sestra, aspoň by tomu divadýlku dodala trochu temperamentu. Poučila by mě o všech znásilňovacích technikách a nejspíš by mě radši uškrtila nějakým úchylným bylinkovým amuletem, než aby sledovala, jak odcházím ven, vydána napospas podvratným živlům. Sestra slízla všechnu schopnost se starat, kterou tahle rodina jevila, co se mě týkalo, a to jsme se nikdy neměly v lásce.

Další články