|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

(EH) 2. kapitola: V TÁBOŘE DĚSOELFŮ

24. července 2017 v 10:34 | Maitter z Creepfellu |  Elfí hra (EH)
Šoupnu sem rovnou druhou kapitolu. Proč sakra ne, projednou toho mám napsáno víc než odstavec. Yay. Heh. Připomínky uvítám.

2. kapitola
V TÁBOŘE DĚSOELFŮ
She Was Rough, She Was Wild
She Was Way Out of Her Mind

Člověk by řekl, že aspoň Tolkien trefil ty elfy správně. Ale ne. Elfové jsou strašidelní jako kráva. Kráva s prionovou nemocí. Osahat si vlastní elfí uši je jedna věc, ale zírat na cizí elfí uši je něco docela jiného. Není to fajn. Zvlášť když se pak vzbudíte ve slámo-
Nasála jsem vzduch tak prudce, že jsem se jím skoro zalkla. Vymrštila jsem se do sedu, seskočila z - postele? - přikrčila se k zemi, zadržela dech. Sešlapaná žlutá tráva pod nohama. Proutěná mříž kolem mě, hnědožluté křeslo, obdélníkový otvor se závěsem. Miniaturní slámové šapitó místo stropu. Oranžovost pozdně odpoledního slunce se rozlézala po vnitřku chatrče a vzduch byl cítit sušeným lesem. Uech, beztak jsou tu všude mravenci. Nic mě nebolelo, nemohla jsem ležet dlouho. Grin... tu nebyl. Prima. Vždycky jsem chtěla umřít sama.
Dřív než se moje představivost stihla stočit k obrázku mrtvoly hníjící si takhle venku v jeden parný podvečer, všechny myšlenky zahradil vypasený otazník. Grin neměl uši až nad hlavu. Takže kde jsem je viděla?
 

(EH) 1. kapitola: SETKÁNÍ S GRINEM

23. července 2017 v 15:13 | Maitter z Creepfellu |  Elfí hra (EH)
Tímto Vics ujišťuji, že o hru tu vůbec nepůjde, ha, (a uznávám, že Erebos je skvělá kniha) a věnuji jí tuto kapitolu.

1. kapitola
SETKÁNÍ S GRINEM
I Know She's Playing with Me
That's Okay 'Cause I Got No Self-Esteem

"Mami, ve čtyři mám sraz s jedním kamarádem," zahuhlala jsem v 10:15 s ručníkem na hlavě. Mizející černej přeliv se teď ještě víc ztratil ve vodě.
"Hm." Ve světě pláten, olejovek a temper naprostej nezájem. Možná že jednou ji její koníček otráví. "A kdo to je?" Překonala se, holka.
"No..." Musela jsem se zamyslet; máma by nakonec chtěla jméno, kruci. "Je to jeden kluk z Havlovky." Havlova průmyslovka má asi tři stovky studentů a máma nezná ani jednoho. Nebude Knighta hledat.
"Jak ses proboha seznámila s klukem z Havlovky?" Na moment zvedla oči od malby.
"Přes... jednu hru." Ještě že mě nenapadl Facebook. Říct Facebook, táta by projel aspoň milion uživatelů, kteří by mohli vypadat, jako že se mnou mají něco společného. "Hra" ode mě ale byla příliš obecná, musela jsem něco obětovat. "Jedna moje spolužačka mi ho... dohodila." Stejně nevěděj, kdo se mnou chodí do třídy.
"To nestačí, že pořád lítáš po všech čertech?" hučel táta od jediného počítače v rodině. "Musej ti někoho dohazovat?"
Ha. Hahahaha. Takže fakt nevěděli, že celé dny nevylézám z domu. Žádné překvapení.
"Vrať se do desíti, ať tě nemusíme hledat," zamumlala máma.
"A žádný pití," dodal táta.
"Fajn."
Vlažné, nucené rozhovory nesnáším. Kdyby s námi ještě bydlela sestra, aspoň by tomu divadýlku dodala trochu temperamentu. Poučila by mě o všech znásilňovacích technikách a nejspíš by mě radši uškrtila nějakým úchylným bylinkovým amuletem, než aby sledovala, jak odcházím ven, vydána napospas podvratným živlům. Sestra slízla všechnu schopnost se starat, kterou tahle rodina jevila, co se mě týkalo, a to jsme se nikdy neměly v lásce.

(EH) Prolog: PRVNÍ KONTAKT

19. července 2017 v 6:42 | Maitter z Creepfellu |  Elfí hra (EH)
Já vím. Já vím. Měla bych nejprve dokončit fanfikce a ty promyšlenější věci. Jenže Elfí hra je pro mě tak zábavná kravina, že o ni internet nemohu připravit.
Děj: Kailie je celkem normální holka, dokud před ní výstřední mladík neprovede nějaké čáry máry a nenarostou jí dlouhé elfí uši. Je to hrůza a fantazie zároveň. Takže... OK. Kailie si měla myslet, že je člověk, ale proč? Kdo ji začaroval? Proč jí o tom neřekl? Ke kterému elfskému společenství sakra patří? Kde je ten divný kluk? Proč ji chtějí rituálně obětovat? Nejsou tu všichni úplně šílení?

Prolog
PRVNÍ KONTAKT
Knights of the Devils

Zpěv se ke mně blížil, ovíjel mě hrůzou a očekáváním. Strach z neznáma, namlouvala jsem si. Nic jinýho to není, prostě nevíš, co rituály obnáší...
Ticho. Uhodilo mě do tváře a vrhlo se se mnou do víru tkaného strachem. Zatajila jsem dech. Pocit, že každou chvílí omdlím, mě přece jen konečně opustil a zanechal jen tu hrůzu. Hrůzu a děs. Slyšela jsem své srdce, cítila jsem, jak mi v konečcích prstů tančí plamínky energie, touží vzlétnout a udělat něco dosud neviděného.
Jak se postupně objevovali, začínala jsem si uvědomovat, že k nim vážně nepatřím.
Chybí mi světlo.
Nemůžu být jako oni.

OK.
Nějak rychle shrneme, co se stalo před tím vším, ano? Začalo to tou hrou...
 


Jak se mi nechce chtít tetování

17. července 2017 v 9:27 | Maitter z Creepfellu |  | Provinilcovy hemzy
Informace první: Samoa je ostrovní stát v Polynésii. Informace druhá: tattoo ve významu tetování vzniklo ze samojského slova tatau, které znamená ťukat, klepat. Jeden článek tvrdí, že pochází z tahitského tatu/tatau, ale to je vcelku jedno, poněvadž oba ty jazyky patří do austronéské jazykové rodiny a v ní do polynéské větve, která se dělí na východní, kam se řadí tahitština, a západní, kam spadá samojština. Tadá. Informace třetí: Na Samoe je tetování tradiční. Muži se tetují od kolenou po(d) žebra a jejich tetování se nazývá pe'a. Tetování žen, malu, sahá od místa pod koleny k horní části stehen. Nepoužívají se anestetika (zdroj). Kůl, co?
A teď k hlavnímu tématu ó článku. Mai a tetování.


Další články