|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

(KKK) Prolog

1. února 2013 v 13:20 | Maitter |  Tam, kde končí kruh (KKK)

Tam, kde končí kruh

Děj: Studium Pobertů. Všichni čtyři chodí na kouzelnické hodiny (tedy většinou) v Bradavicích, pilně studují (spíš jen jeden z nich) a tři z kamarádů netuší, co je zamlklý a (někdy až příliš) chytrý Remus J. Lupin doopravdy zač. Remus ví, že dříve nebo později ho budou z něčeho podezřívat, ale pokouší se na to nemyslet. Úplňky však hned tak nezmizí. Remus se nevzdává naděje a snaží se chovat jako normální jedenáctiletý chlapec... Aspoň chvíli by mohl mít přátele, ne? Jenže jak dlouhá ta chvíle bude?

Prolog

"Remusi! Remusi! Seš v pohodě?"
"Co? Jo, jasně, jsem."
"Co tam zase čteš? Dějiny?! Ua, no teda." Sirius se znechuceně odtáhl.
Remus protočil panenky.
"Nemám co dělat, Siriusi. A ty se pak divíš, že čtu tohle," odvětil. Co jiného říct, aby ho Sirius nechal na pokoji aspoň na chvilku? Taky by někdy mohl zkusit něco se naučit. Remus ho měl sice rád jako kamaráda, přestože se znali ani ne měsíc, ale zrovna tahle část Siriusovy povahy se mu nezamlouvala.
"Je tolik knížek a ty si vybereš zrovna Bradavický dějiny!"
"Klid, Siriusi, Remus už přece všechny ostatní knížky přečetl," dobíral si kamaráda James.
"Tak ti děkuju, Jamesi," povzdychl si Remus, odložil knihu na stolek a narovnal se.
"Vy se nenudíte?" zeptal se.
"Hrozně," ušklíbl se Sirius.
"Docela jo," přitakal rychle Petr a šlehl pohledem k Jamesovi.
"Ne-e, já ne," zazubil se mladý Potter. "Hele." Vytáhl zpoza zad sevřenou pěst. Mezi Jamesovými prsty z obou stran vykukovalo jedno zlaté křidélko a unaveně se třepetalo. James pěst rozevřel a Zlatonka se vznesla do vzduchu.
"Neříkej," zašklebil se Sirius. "Házej!"
"Nechci." James vyplázl jazyk a začala honička za Zlatonkou. Petr nadšeně přihlížel. Remus se zamyslel. A zase se ozval ten tíživý pocit v žaludku a strach. Co by udělali, kdyby věděli, co je zač? Doopravdy zač? Remus si povšiml, že se mu třesou ruce, a zatnul je v pěst, aby třes potlačil. Ještě dva dny a bude muset "zmizet".
Mladý vlkodlak vyhlédl z vysokého okna v nebelvírské společenské místnosti. Měsíc byl skoro v úplňku, a protože se od něho Remus nedokázal odtrhnout, nepostřehl, jak se ostatní studenti odebírají ke spánku do svých ložnic.
"Hej! Lupine!" vykřikl James těsně u něho.
"Remusi," smál se Sirius, vesele poskakuje kolem. "Viděls Petra?"
Remus tiše zalapal po dechu. Vyděsili ho.
"É, ne... neviděl," přiznal provinile.
"U Merlinovejch kalhot, Remusi, co ti je?" žasl James.
"Chochte ch-chá," ozval se Sirius, zatímco široce zíval. Vytřel si z očí slzy a zasmál se. "Pojďte spát. Nebo se sklátím na místě."
"Fajn, jdeme ,spát'," přitakal James s potutelným úsměvem a duchem opět nepřítomného Remuse táhl za sebou. Beztak měl za lubem nějakou lumpárnu.

Ω Ω Ω

Znamenal oproti vykodlačím trablím něco Siriusův problém s nudou? Učení, které Jamesovi tolik znepříjemňovalo život - vážilo více než tohle břemeno?
Kdyby si Remus měl s kým promluvit! Ne s Brumbálem, jehož laskavost ho sice ohromovala, ale nepomáhala mu tím správným způsobem; ne s rodiči, jimž nebyl schopen přidělávat starosti. Už tak pro ně muselo být dost těžké žít s vědomím, v jakou obludu se jejich syn měsíc co měsíc mění a že jej v takovou dobu nesmějí spustit z očí. A Remus netoužil zůstat zavřený nedaleko nich a potom poslouchat jejich pláč.
Musel by si popovídat s někým svého věku. Možná by se pak všechno zlepšilo.
Popovídat si... s přítelem.
Jenomže to bylo samé "kdyby". Na každém kroku.
Remus se nenamáhal s převlékáním do pyžama, schoval se pod přikrývku a zavřel oči. Bezděky vysílal úpěnlivé prosby - každovečerní rituál - a po zádech mu přitom běhal mráz.
Prosím, ať to přestane. Ať se to ztratí. Prosím, prosím, prosím.
Nohy ho zábly. Pokrčil je, objal si je rukama a zabořil střapatou hlavu mezi kolena. Okamžitě mu začalo být horko, což přivolalo další myšlenky na proměnu.
Prudce deku odkopl a zhluboka vtáhl do plic chladný vlhký vzduch. Venku pršelo a kdosi nechal otevřené okno.
Ačkoli nemohl změnit vůbec nic, Remus si strašně přál být kýmkoliv, jen ne sám sebou.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Bludičkový uvítací výbor pro ztracené i nalezené. Uveďte, prosím, své bytí.

Z(a)tracenec 23.7% (36)
Kýho výra! 2.6% (4)
Neidentifikova(tel)ný nález 10.5% (16)
Bláhová existence 14.5% (22)
Zubatá bez kosy 3.3% (5)
Psychouš nejvyšší kvality 26.3% (40)
Dělej, zařvi. 5.3% (8)
Já. Tečka. 13.8% (21)

Komentáře

1 Lis Lis | Web | 1. února 2013 v 21:02 | Reagovat

Hmmmmmm, začíná to dobře, Remus je taky fajn. A co se týče ZOO, čekala jsem sice trochu zajímavější začátek, ale on se ten děj určitě vyvine. :-D

2 Maitter Maitter | E-mail | Web | 8. března 2013 v 14:35 | Reagovat

[1]: Určitě se vyvine, jo, jo, ale dost si tam pohrávám s pocity a vzpomínkami - mívám problémy se zmatkem, tak snad bude nejnovější verze lepší :-D
Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama