|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

S ústavem do Londýna 1/kdovíkolik

24. února 2014 v 19:02 | Maitter z Creepfellu |  | Provinilcovy hemzy
Další načatý článek! Fuf, udělám vám radost a pokusím se jej dopsat.

... aneb očividně to nejdelší, co jsem sem kdy dala a dám.
(Nikdy jsem nepsala reportáže, takže netuším, jak bych měla co a koho, avšak za zkoušku nic nedám, že.)

Už jste si někdy koupili zmrzlinu za pět liber? Nebo stáli s plným močovým měchýřem před nejděsivějšími záchody, jaké si dovedete představit, abyste si na ně pak stejně nestihli dojít? Bavili jste se s Britem o tom, jak úžasně podle něj zní němčina?
Ne?
Pak dovolte, abych vám v dubnu absolvovaný (kapku absurdní) výlet představila ve svém vlastním světle... a rovněž stínu brutální ironie.


Začalo to valnou dobu před termínem odjezdu (tak půl roku); postupovaly jsme s babičkou a rodičemi od hádek o tom, zda mi máme pořídit kufr či si mám nechat tašku, k dalším dohadům, kolik si mám čeho vzít, co si přinese ten a ta a zdali bych náhodou neměla dělat a shánět něco úplně jiného. Nicméně moc vlasů jsme si nevyrvaly, plešatění stresem bylo eliminováno a debaty skončily mírovou smlouvou - tedy kufrem, igelitkou nacpanou jídlem (řízky, chleba, mlsky), dvěma lehounkými půllitrovkami a praktickou kabelou na pas, peněženku, mobil, dvoje sluchátka (oboje poruchová), jídlo na celý následující den, hygienické potřeby a v mém případě i sešit, kam jsem za celý výlet načmárala tři věty, a celý penál (plus izolepa. Bez izolačky ani ránu).
Kufr obsahoval oblečení, přezůvky, náhradní boty, pytlíky snídaňových BeBe sušenek, nabíječku... tečka. Dost místa mi tam zbylo, tudíž pružné pásy kufru, kterými jsme náklad připevnili, dvakrát nedržely, a těsně před odjezdem jsem celou tu stvůru musela aspoň jednou rozepnout tak blbě, že se všechno vysypalo.

Když jedu někam tak daleko, čekám, že nás třeba posadí do něčeho krapet luxusnějšího..., než byla naše standardně ohavná krabice. Jednalo se sice o autobus pojízdný, ba i se dvěma minitelevizemi a možností sklopit si sedadlo o pět centimetrů (a zlámat tomu za vámi všechny kosti v těle), ovšem žádné vysoké, extra pohodlné novoty ani tmavých skel jsme se nedočkali.

Nu a takhle to asi dopadá, když píši o depresivním zážitku :-D
Většinu cesty tam i zpět jsem se buďto snažila vyžít s polofunkčními sluchátky, anebo jsem byla mlácena polštářem své třetiny. Druhá třetina seděla nepříjemně daleko vzadu.
Někde jsme stavěli v McDonald's. Mohlo to být Německo nebo Francie. Kdo ví, checht. Nicméně zmrzlinu s karamelem tam měli výbornou!



Strašně ráda bych řekla, že tenhle zájezd byl prostě perfektní, že jsem si to hrozně užila a... a. Nemohu. Mám na to vadné myšlenkové obvody. Ale rozhodně se zmíním o všem, co mne zaujalo! Leč ve správné posloupnosti to nebude, toho bych se nebála. *provinile se zazubí*
Vím, že když jsme dorazili, neviděli jsme moře a "spali" jsme hodinu a půl. Potom jsme se celý den někde procházeli, kdybych si vzpomněla kde, bylo by to lepší.
Určitě jsme navštěvovali parky, kde se zeleně a prosluněně odpočívalo, akorát se tam na můj vkus pohybovalo lidí až až.

Fascinovala mne katedrála svatého Pavla! Byla nádherná a dovolím si vytáhnout trefný kousek z dřívějšího článku:
"Saint Paul's Cathedral je stavba naprosto úchvatná, ale nesmí se v ní fotit. Takže je docela vtipné sledovat všecky ty lidičky, co chodí kolem vás, pokradmu se rozhlížejí, zdali se na dohled nepohybuje osoba s jasně červenou šerpou, a schovávají fotoaparát.
Nesmí se v ní příliš okatě fotit.
Jsem sice pro zcela striktní dodržování zákonů (anebo žádné šílenosti)...
... avšak člověka u vytržení pranic nepřesvědčí, že se něco nesmí (proto by se nešťastní, navztekaní či fanatičtí tvorové měli přivazovat ke stropu)."



Kdybych tehdy znala Doctora Who, andělům bych se zcela jistě s hrůzou vyhýbala!


Vážně to tam bylo skvělé. Mohla bych se tam procházet hodiny, obdivovat, luštit latinu, fotit (ach, kéž by!) a představte si tu posvátnou úctu, jakou byste pociťovali, kdyby tam bývali nebyli žádní lidé kromě vás...
Ono popsat vám Londýn (a Stonehenge!) prostřednictvím fotografií bude možná nejlepší. A pravděpodobně roztahané na více článků.
Bez komentáře budou fotky samozřejmě v galerii... kdybyste tam náhodou našli nějakou pěknou, budu ráda. V tom spěchu se mi jich spousta nepovedla:-)



A to je pro dnešek asi vše! Jsem ráda, že jsem po dlouhé době něco vyplodila... a těším se, až zavítám i k vám.
Krásný den, vážení. Tady je jasno a slunečno - a jak známo, pod sluníčko nedostanete Mai ani párem volů!
Ahoj!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Victoria Victoria | Web | 15. března 2014 v 21:46 | Reagovat

Konečně! A já už si tragicky myslela, že Mai se psaním nadobro skončila. To jsem ráda, že jsem se zmýlila! :-)
Nazdárek, Mai!
Moc Ti děkuji za krásné komentáře a přání, vždycky mě potěší :-).
Jak vidím, tvůj blog pracuje na novém kabátku. Už se těším, až obrázek bude zcela vyvinutý :-D. Ale zatím to vypadá perfektně! :-)
A teď k tvému výletu! Moc dobře si pamatuji ty zmatky kolem balení věcí :-D. Je vždycky nejvtipnější, že když někam jedu, všechno mám úhledně složené v kufru. Když jedu zpátky, tak tam ty věci většinou jenom nějak hodím, aby se neřeklo, takže o nějaké úhlednosti nemůže být ani řeč :-D. A spánek při cestování mám úplně stejný - prostě nedokážu usnout :-D. Živě mám v paměti, jak jsme po dlouhé cestě vysedali ještě v Paříži na celodenní prohlídku. Matně si pamatuji, že jsem podřimovala na parníku, když jsme pluli po řece Seině :-D. A ještě jedna vtipná historka - vraceli jsme se z Anglie domů a v pět hodin ráno mi v autobuse začal zvonit budík :-D. Zapomněla jsem si ho totiž vypnout z předchozího dne, takže všichni samozřejmě začali nadávat, kterému dementovi ten budík zvoní. Samozřejmě, že jsem se nepřiznala :-D.
Je škoda, že se ti výlet do Anglie moc nelíbil. My jsme byli tak nějak všude - ve Walesu, Bathu, Londýně,...takže jsme toho asi víc viděli. Možná se Londýn přes ten týden omrzí, i když nevím, nemůžu soudit. Třeba pojedeš ještě v budoucnu a bude to perfektní :-).
Ta katedrála byla vážně pěkná, i když já mám radši třeba hrady a přírodní památky. Ale samozřejmě jsem taky fotila i přes zákaz :-). Osobně si myslím, že pár zakázaných fotek nevadí.
Mimochodem, co vlastně ta zmrzlina za pět liber? Byla aspoň dobrá? Za tu cenu by měla :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama