|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

Liebster blog award od Victorie

24. června 2014 v 14:12 | Maitter z Creepfellu |  | Provinilcovy hemzy
Zdravím! :-)

Ukončen prvák - bez reparátu, opakování ročníku či vyhazovu. Prostě řečeno, mám více štěstí než rozumu, ale úlevné pocity se takřka nedostavily. Buď je ztlumila tehdy vrcholící angína, anebo guláš, který jsem v hlavě měla ohledně postupu. Chci vůbec pokračovat na gymplu, když se ukazuje, že to nezvládám? Nebo jsem ještě nevyhrabala svůj (samozvaný) potenciál, případně jej vyhrabat nechci, a teprve mne to čeká? Inu, uvidí se ve druháku. K smrti ráda bych věřila, že jej zvládnu lépe, ale mám hrůzu z přeceňování vlastních sil. Už jsem se zklamala hodněkrát.

Konec fňukání. Konečně se vrhám na Liebster blog award, projekt, k němuž mne již na začátku roku přizvala Victoria a já jí tímto děkuji :-)


1. Napíši 10 faktů o sobě
2. Odpovím na otázky ostatních
3. Vymyslím otázky pro ostatní a nominuji 5 lidí - a zde nastává problém. Z blogerů, které bych nominovala, mne napadají akorát dvě slečny, které zdá se skončily s blogařením, a Victoria - ta už se zúčastnila (je skvělá, stojí za to si o ní přečíst), tím pádem mizí i bod pátý, informovat dotyčné o nominaci.
Proč to vlastně dělám, když nemám komu projekt předat? Myslím, že je to hezké pobídnutí k tomu, aby se bloger/ka rozmluvil/a a zároveň si toho někdo všiml. Namísto obvyklých popisů blogu a jeho autora/ky jsou k dispozici konkrétní neobyčejné otázky s ještě neobyčejnějšími odpověďmi - je to možnost popsat sebe z první ruky s vědomím, že ten, kdo se ptá, chce znát odpověď (ať už toho bude litovat či nikoli). A toho se rozhodně chytám:-)


Úkol první

1) Jsem relativně snadno ovlivnitelný člověk, a většinou mi to nevadí. Některé zvyklosti vrstevníků i starších se mi ovšem vyloženě příčí, a tak jsem si stanovila zásady. Za žádnou cenu je nehodlám porušit. Přeji si v tom, co považuji za důležité /především čest, věrnost, nezrazení důvěry/, zůstat sama sebou - a také zůstanu.

2) Jsem melancholik, osoba tolika špatných vlastností a návyků, že by trvalo věky je všecky popsat, nehledě na sklony k negativismu, pesimismu a puntičkářství, ovšem... navzdory těmto ošklivostem mne strašně baví hledat na každém a na všem něco krásného, dobrého a patřičně na to upozornit.

3) Jsem nezdolný odpůrce a proklínač "čokolád" Katy. Nejsou to čokolády, je to blivajz, což jakožto milovník opravdové čokolády musím vědět (nicméně zjišťování této skutečnosti si žádalo výrazné sebezapření).

4) Jestli je někdo větší knihomol než já... úpěnlivě jej prosím, ať mi pomůže v rozletu. Zbožňuji čtení, obzvláště fantasy, sci-fi, všechny ty světy, nápady... je to můj nejoblíbenější únik z reality, mé potěšení, má inspirace.

5) Zajímám se o latinu, především proto, že spousta slov většiny evropských jazyků pochází právě z ní - i taková, do nichž byste to neřekli. Latinu navíc využívají mraky spisovatelů - nejznámější jsou asi zaklínadla J. Rowlingové, ale je to i stát ze série Hunger Games, Panem, v překladu "chléb" ve čtvrtém pádě. Rovněž mne baví zjišťovat, co znamená které jméno a v jakém jazyce je původní.

6) Nejsem si jistá, zda v něco věřím (neboť nemohu s jistotou říci ani to, že věřím v neexistenci onoho něčeho), ale rozhodně vím, že některé věci se dotýkají duše, nitra člověka, a tyhle jsou pro mne nejdůležitější:
hudba
déšť
a příběhy o těch, kteří se nevzdali.

7) Miluji psaní. Pro introverta je to mnohé, a jelikož nepíši profesionálně, vyžívám se i v experimentování s uspořádáním textu. (Ale v rámci správného pravopisu. Píše se jedno, nebo tři interpunkční znaménka. Nikdy jinak. Ne.)

8) Strašně pomalu dotahuji věci do konce. Těžko se přenáším přes sebou stvořené nedokonalosti a v drtivé většině případů trvám na tom, že daný projekt je špatný a nedokončený (silně nepraktická tvrdohlavost). Gymnázium, kde není tolik příležitostí opravovat chyby, mne přesvědčilo, že "je lepší odevzdat něco než nic". I přes hluboký vnitřní odpor.

A tím jsem vyčerpala relativní originalitu.

9) Jako Victoria, jsem úchyl na dlouhé vlasy. Jako malá jsem toužila po copánkách, ale vždycky mne ostříhali na ježka. Kudrnatého. Před pár lety jsem upustila od zastřihávání a rozhodla se pro vlastní zásahy; nedávno jsem konečně našla trpělivost nechat vlasy pouze růst a utínat nanejvýš ofinu. A líbí se mi to:-) Leč musejí mi to připomínat mé třetiny (nejlepší přítel a nejlepší přítelkyně). K téhle úchylce je možná příbuzná má náklonnost k vrbám bílým. Jsou to nádherné stromy.

10) Opět jako Victoria, ráda bych napsala knihu, ale z trochu jiného důvodu. Nevím, jak přinutit lidi k zamyšlení, přeci jen u každého funguje něco jiného a probírání kontroverzních témat končívá - na mě - příliš agresivně. Nicméně četla jsem málo science fiction pro děti, mládež, a míním tím science fiction s jinými planetami, vesmírnými plavidly a tak podobně (nejen dystopii, nejen s milostným příběhem coby hlavní dějovou linií). Problém je, že nevěřím, že by taková kniha měla úspěch, natož ode mne a v češtině, a pravdou je, že větší potěšení by mi přineslo, kdyby udělala radost náhodným inernetovým kolemjdoucím - až/pokud ji publikuji na blog či vlastní web. Být spisovatelem, nejspíše by mne psaní přestalo bavit. (A víte-li o nějakém sci-fi pro mládež, splňujícím má "kritéria", budu moc ráda za upozornění:-))

Úkol druhý

1) Kdo tě v životě nejvíc ovlivnil? Jak?
Rodiče a Nataša Vrecková.
Maminka, protože mi jednou chlácholivě řekla, abych se nezlobila na mrzuté lidi - třeba je jenom bolí zuby.
Tatínek, jelikož mne toho hodně naučil a učinil ze mne realistu, i když zdá se příliš opatrného.
Nataša Vrecková, neboť byla ztělesněnou nadějí, v každé své básni šířila povzbuzení, porozumění, lásku, nabádala k tomu, nevzdat se (a kdybyste něco takového potřebovali, tady jsou!) - a nevzdala se. Rakovina ji přemohla na podzim minulého roku. Nikdy jsem se s ní nesetkala tváří v tvář, ale nesmírně mi na ní záleželo... budiž jí země lehká, byla úžasným člověkem.

2) Kdybys měla možnost stát se někým jiným, udělala bys to? Kdo by to byl, kdyby sis mohla vybrat?
Neudělala. Nedokáži si to představit. Přišla bych o to, co mám teď. O ty, co mám teď. Spíše než ten, který touží spasit svět, jsem ten, kdo chce, "jen" aby byli v pořádku a šťastni lidé v jeho blízkosti... a aby ostatní pochopili význam tolerance. Ačkoliv... nevím. Kdyby zároveň neexistovalo to "já", jímž jsem nyní, nejspíše bych chtěla být někým, kdo změní nebo alespoň ponoukne lidi k lepšímu - takový člověk musí být nesmírně charismatický, inteligentní a vyrovnaný, empatický a nesobecký, musí ovládat umění řečnictví a mít rozhled ve všech možných odvětvích. Má představa.

3) Jak si představuješ ideální den?
Páni, to vezmu čistě sobecky a nereálně. Ideální den - den, kdy bych pro sebe měla celou knihovnu (liduprázdnou) a jen si četla, aniž by mne cokoliv bolelo, aniž bych dostala hlad nebo žízeň či musela na záchod. A trval by, dokud bych nepřečetla vše, co je na seznamu, a ten je setsakramentsky dlouhý!
Co se reality týče, nemám zdání, ale poněvadž nemám přítele, asi by ideální den zahrnoval klidné místo v lese, knihy, po nichž bych zrovna toužila, a absenci obecenstva (kousavého hmyzu nevyjímaje). Dost podobné. A mohla by tam být čokoláda!

4) Máš nějakou vzpomínku z dětství, kdy ti bylo maximálně pět let?
Patrně ne. Když si občas něco vybavím, spíše to pokládám za rekonstrukci vyprávění rodičů nebo fotografie. Obecně mám dost mizernou paměť. *zazubí se*

5) Představ si, že jsi ztroskotala na pustém ostrově. Na ostrov si však můžeš vzít jednu věc a jednoho člověka. Co by bylo tou věcí a kdo by byl tím člověkem? Vysvětli prosím, proč.
Otázky tohohle typu jsou ohavné v tom, že na perfekcionistu, jako jsem já, obsahují málo informací, takže odpovím asi dost zmateně. Řekněme, že jsem ztroskotala napořád a jsem z dosahu čehokoliv a kohokoliv, kdo by mi mohl pomoci. V takovém případě bych si s sebou nevzala nikoho, poněvadž by mne do (a k) smrti nenáviděl, že jsem mu sebrala jeho život. Nebo by přinejmenším trpěl. Leda bych ztroskotala s ním, v takovém případě bych se snažila, aby byl šťastný i přesto, že je odsouzený k životu se mnou - a snad by to byl někdo, kdo nemá co ztratit. Ani v představě tam nějak nedokáži dosadit přátele či rodinu.
A věc... mohou být dvě? K bloku je třeba propiska. Kdyby jen jednu... fotografii všech lidí, které mám ráda.

6) Jaká byla v dětství tvá nejoblíbenější hračka?
Mraky hraček. Kdo ví. Často jsem si hrála s panenkami, často jsem kreslila a malovala, stavěla ze stavebnic... možná ty panenky, není nad příběhy:-)

7) Zažila jsi někdy okamžik absolutního štěstí? Kdy a jaký okamžik to byl?
Pokaždé se mi vybaví dva takové okamžiky, jenže ten druhý je po pozdějších událostech podbarvený hodně ošklivým pocitem a už jej tak nemohu vnímat. Tehdy jsem dosáhla dokonalého klidu, bylo by mne mohlo zabít padající letadlo a já bych bývala byla spokojená.
A ten první? Když zjistím, že vyšla v českém překladu kniha, na niž dlouho čekám. V takové chvíli v euforii poskakuji a létám po bytě a jásám.

8) Čteš ráda? Co ti knihy dávají a jaký je tvůj nejoblíbenější autor?
Jak je znát z předchozích odpovědí, čtu vážně, vážně ráda. *culí se* Knihy mne uklidňují, těší, hojí duševní rány, pomáhají mi přemýšlet a dostávat se v mysli dál. Jsou odreagováním, poučením, dovolují mi nahlédnout do jiného světa, jiné mysli, porovnávat, přemýšlet odlišným, novým způsobem, zlepšovat vlastní chování... "Knihomol nikdy nespí sám."
Někde jsem četla, že už cca dvacet minut čtení zmírní depresi.
Nejoblíbenější autor? Dle míry obsese to patrně bude Darren Shan, avšak nemohu se nabažit ani trilogie Hunger Games od Collinsové, povídek a románů G. R. R. Martina... Spíše mne uchvacují jednotlivé příběhy; Daň peklu od Blackové, Píseň pro Lyu od Martina, Piknik u cesty od Strugackých, Měsíc mého života od O. Neffa, přestože jsem dosud nepochopila konec... Nečetla jsem klasiku, přiznám se, teprve se chystám.

9) Čeho se v životě nejvíc bojíš?
Že mi napořád přestane na všem záležet a stanu se bezcitnou potvorou, ublížím těm, které mám ráda. Také mám nesmírnou hrůzu z toho, že někoho nedokáži zachránit. Že mu nezvládnu pomoci, když to bude potřebovat nejvíce... mám na mysli blízké v depresi, ty, kteří nevědí jak dál.
Nepočítám živočišnou hrůzu z toho, že ve mně vyroste něco, co nemá, a že po mně leze hromada hmyzu (vcelku neopodstatněný strach, zvláště v tomto podnebném pásu).

10) Kdybys měla možnost něco vzkázat celému světu (všem lidem), co bys řekla?
Bože. Tak, a mám v hlavě pusto. *šklíb* Nemohu se zbavit pocitu, že na tuhle otázku mám příliš bídný přehled o tom, co se ve světě děje, o historii a o lidech.
A s tím, co v hlavě přeci jen sesmolím... Kdybych měla možnost něco vzkázat celému světu, zcela jistě bych se připravila dopředu a všecko si sepsala. Nesměla bych nic zapomenout a nesmělo by to znít hloupě. Aby totiž vůbec mělo cenu něco vzkázat, muselo by jít o něco, co doopravdy způsobí změnu. Snažila bych se nějak říci... ne, to nelze. Aby si lidé vzájemně neubližovali, museli by žít v podobných podmínkách a být zcela nesobečtí.
Co respekt? Aby si vážili sebe navzájem, musel by platit bod výše. Takže bych potřebovala přijít s něčím, co by zastavilo války a pomohlo ekonomice - ovšem co boje náboženské?
Ach jo.
Tato otázka mne přivádí k zoufalství, neumím odpovědět. Nevím. Napadá mne, že bych jim prostě vzkázala:
"Mlčte - a poslouchejte. Poslouchejte, jak ničíte všecko kolem sebe a jak to zničí vás."
Maitter, negativista až za hrob.
Toť vše. Připadá mi, že jsem na něco zapomněla nebo nenapsala, co jsem měla, ale což.
Mějte se fajn!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Victoria Victoria | Web | 2. července 2014 v 19:45 | Reagovat

Paráda! Mai, jsi vážně úžasný človíček :-). Z tvých odpovědí lze vyčíst, že jsi hrozně inteligentní, hodná a nesobecká :-). Je mi ctí, že se naše blogy přátelí :-). V hodně věcech jsme si dost podobné.

Kdo tě v životě nejvíc ovlivnil? Jak?
Maminka, protože mi jednou chlácholivě řekla, abych se nezlobila na mrzuté lidi - třeba je jenom bolí zuby.
Tak toto se mi hrozně líbí, musíš mít úžasnou mámu :-).

A ještě mě fascinuje tato věta: "Mlčte - a poslouchejte. Poslouchejte, jak ničíte všecko kolem sebe a jak to zničí vás."
Naprosto s tebou souhlasím. Poslední dobou mi přijde, že lidé prostě nemyslí. Chováme se jako stroje, neumíme se zastavit a jsme slepí. Nejspíš to bude stále horší, ale kdo ví, třeba se jednou lidstvo probudí :-).

Každopádně díky moc za tvé odpovědi, jsou velice inspirativní!

2 Raiu Raiu | Web | 31. července 2014 v 14:42 | Reagovat

Jako nadsenec pro knihy vseho druhu s tebou sdilim lasku k nim. Tihnu spise k romanum, ale v koutu sve mysli se mi schovava cast milujici fantasy a sci-fi. Nevice se mi libi serie Nocni strana od Simona R. Greena. Pokud jsi jeste necetla (I kdyz je velice mala sance, ze se ti vsech dvanact ci trinact knih jeste nedostalo pod ruky) tak ti vrele doporucuji. Autor ma neumely talent popisovat rychlost deje a zapletkami se to jenom hemzi. Navic... kazdy by chtel navstivit cizi svet, prestoze trochu jiny nez by si prali.

K cokoladam jako je Katy s tebou sdilim az nechutne velky odpor. Nesnasim nahrazky cokolad a rozhodne ne ty blyvajzy. Nikdy nekupuji cokoladu ktera ma ve slozeni na prvnim miste cukr. To je jen samy tuk a glutamaty. Proste fuj.

PS: omlouvam se za chybejici maličkosti nad pismeny, ale moje klavesnice ma velice divny smysl pro humor. Proto prosim omluv jeji nemistne chovani. Pri nejblizsi prilezitosti ji vyhubuji, ale musim opatrne. Jeste by se ji ani nechteli psat pismena. To bych uz byla v koncich uplne.

PPS: libi se mi tvoje uvazovani co se tyce ztroskotani na pustem ostrove. Take bych si vybrala blog a tuzku, a kdyby mi dosel papir psala bych pomoci klacku do pisku az by byly vsechny plaze popsane. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama