|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

Buď sbohem, Jedenáctko aneb Deep Breath (& Into the Dalek)

26. října 2014 v 14:50 | Maitter z Creepfellu |  | Cíťa sleduje filmy (a serijály)
Juchů! Konečně, konečně jsem se dostala až k prvnímu dílu osmé série obnoveného seriálu Doctor Who, odvysílaného teprve letos v srpnu. A protože jsem zcela očividně nadšená, musím o něm napsat entusiastický článek (nikoliv propracovanou recenzi) a zanadávat si na Jedenáctku. S vyváženějším rozborem přijdu, až budu hodnotit celý seriál.
Peter Capaldi, hurá!


To je on. Peter Capaldi. Dvanáctý Doktor. Ve stavu mírného vytržení.


Těšila jsem se na příchod Dvanáctého Doktora - odchodu Devítky i Desítky jsem litovala, ale Jedenáctka, ten mě vyloženě rozčiloval. Sice odvedl hodný kus práce a měl charismatické společníky, jenže na druhou stranu budil dojem, že
1) všechno, co se děje, je náhoda,
2) nemá nejmenší tušení, co dělá (což mi po Devátém a Desátém dost vadí), a
3) že je možné prakticky cokoliv, pokud přidáme kouzelná slůvka ("To nejde. Ledaže...", "To nemůžeme. I když...", "To není možné. Ale co kdyby...", "Nikdy, ani omylem, ne! Vlastně..."), nehledě na to, že
4) spousta "jeho" epizod se vyznačovala dějem, který spěl k naprosto beznadějnému fatálnímu konci, jen aby se objevilo něco dokonale nesouvisejícího a nenavazujícího na předchozí dění; zázrak, šílenost, deus ex machina, co zachránilo všecky a všecko. Ne pokaždé. Avšak dost často na to, abych pátou, šestou a sedmou sérii zhlédla hlavně kvůli efektům, orchestrální hudbě a vlasům River Song. (Mimochodem, nezáleží na tom, kolikrát Cybermany a Daleky jako rasu vyhladíte - vždycky se objeví noví.)
Uznávám, že Jedenáctce zůstala schopnost přicházet s nádhernými povzbudivými proslovy, tedy pokud nekončily něčím veskrze stupidním, a Matt Smith, herec s výjimečně podivným obličejem, je výborný, LEČ - velká část osobnosti Jedenáctého je prostě na nervy lezoucí.
"Lhal jsem." "Je to takhle a takhle, ne, vlastně to tak vůbec není, zapomeň, co jsem řekl."

Páni. To je odsouzení. Pokusím se to zmírnit tím, že mým ideálním Doktorem stále zůstává Devátý, a ten má s Jedenáctým pramálo společného.

Kuš, Provinilče! Zpět k první epizodě osmé série.


Musím říci, že první epizoda byla skvělá; výběrem prostředí a postav počínaje a utvářením nové Doktorovy osobnosti konče. Přiznám se, že mám velkou slabost pro jistý manželský pár:


A jeho přítomnost mne velice těšila.


Začátek byl komediální a vtip se dále proplétal většinou epizody, ať už výrazně (Madame Vastra, Jenny, Strax) či jemněji (Doctor a Clara). Zápletka byla podobně podivná jako v sériích se Smithem, ale co nadělám. Hudba se změnila v nenásilnější, obzvláště ve druhém dílu (Už jsem stihla zhlédnout Into the Dalek, koncentrovanou depresi, a začátek třetí epizody - žasnu nad cynickým, a přesto stále hravým Doktorem, jehož se mi dostalo.), kde dokonce připomínala Battlestar Galactiku, což vítám s otevřenou náručí.
Ke konci se první díl stal slzy vydírajícím, no jo, já brečím furt, v oné krátké chvíli, kdy jsem zjistila, že k Jedenáctému a jeho uklidňujícímu hlasu chovám nečekaně silnou náklonnost. Hodilo se to tam perfektně.


Přestože mi Clara dosud přišla relativně (ach, Rose, Donno, River) nevýrazná, líbí se mi, a její povahové rysy především, s každým dílem čím dál tím více.
Dvanáctý Doctor občas připomíná Jedenáctého, ale i tyhle chvíle v podání Capaldiho vypadají jinak (nebo si to kvůli Capaldimu vsugerovávám, přesto myslím, že vytváří odlišnou atmosféru).

"I don't think I'm a hugging person now."


"These are attack eyebrows. You could take bottle tops off with these!"


"I'm not sure that I'm the fetching sort."
"Yeah... Still not sure you get a vote."

Editace 20:22
Jelikož jsem hloupě zapomněla shrnout "článek" v onen fakt, že mi Capaldi strašně imponuje, ozývám se znovu:
Capaldi byl fantastický a v době mezisériové počítám s přežíváním ve strašlivých abstinenčních mukách. Nanesmůlu mám před sebou ještě hodně epizod.
Relativně.
Ale kuš!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alissane Alissane | 26. října 2014 v 16:05 | Reagovat

AAAAAAAAAAAA! Creepfelská! Ty jsi taky whowianka! Nedá se ani popsat, jakou mám z toho radost.)))
Tvá lehká averze k Jedenáctému mě nepřekvapuje. Jeho lehká nešikovnost a roztržitost by mohla být považována pro Doktora jako postavu ponižující, ale já je vnímám spíš jako projevy jeho mladistvé geniality. Navíc, narozdíl od Devátého a Desátého, kteří vždycky všechno brali smrtelně vážně, on je za každých okolností nad věcí. Jeho předregenerační "I will always remember, when The Doctor was me", prostě zbožňuju a nemůžu jinak! Mimo to mám Matta fakt ráda i jako herce.
Ostatní Doktory samozřejmě neodsunuju, to ne. Moudrost, vyrovnanost, klid, upřímnost a roztomilost Devátého jsem si zamilovala a navěky si ho budu považovat za Doktora charakterově nejúžasnějšího.
Desátý je stylový, pohotový a všestraný, ze všech asi nejvíc "cool", ale přeci jen je až moc vnitřně vyhrocen a smutný. Ke všemu, občas se mi pozdává, že je docela arogantní a ne tak silný, jak se prezentuje.
A co se Cappaldiho týče, je to něco z úplně jiného soudku, ale pořád jsme na začátku, takže uvidíme))

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 26. října 2014 v 19:46 | Reagovat

[1]: WHOVIAN ALISSANE! Prokristapána! Tohle překvapení je tedy jedno z nejlepších, jaké jsem kdy zažila :-D
Roztržitost a nešikovnost mi u Jedenáctky nevadily. Připadalo mi však, spíše než že je nad věcí, že už má v sobě chudák příliš velký guláš a smích jediný mu umožňuje nedat najevo, jak zlá jeho vnitřní poranění zrovna jsou. Je hodně scén, kdy se mi líbil, i několik scén, kdy byl pro mne fantastický, ale běžně se choval tak zmateně a dětinsky, že... ehm, tedy, můj názor, samozřejmě. Narazila jsem na mraky lidí, které si tuhle Doktorovu inkarnaci zamilovali, takže má určitě něco do sebe :-)
S popisy Devátého a Desátého víceméně souhlasím. Páni, vážně bych potřebovala napsat recenzi :-D
Moc mne těší, že ses zastavila. Děkuji!

3 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 26. října 2014 v 20:02 | Reagovat

Capaldi je strašnej frúd, co si mě získal hned na začátku. :D Jako čekal jsem spíš, že bude trochu valeyardovat, temnět, což sice jo, ale v trochu jiném smyslu, než jsem myslel já. A mám pořád větší pocit, že se z Doktora stává pořád větší asociál :D Devítka a Desítka byli hyperspolečenští, jakmile přišel ke stolečku Moffat a jeho storylajna, Doktor nám začal víc excentričtět ve svém projevu, ale přišlo mi, že o lidech a jejich povaze ví pořád míň a míň :D A Capaldi je zase takovej pavouk, co si nepamatuje obličeje, ví snad ještě míň a manipuluje víc a víc.  Proto dávám přednost Moffatovské éře před Daviesovskou, navíc je to příběhovější a míň předvídatelné. A kdokoliv řekne, že je tam spousta děr v plotě, má sice pravdu, ale předtím to nebylo jiné. :D

4 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 26. října 2014 v 20:19 | Reagovat

[3]: Sigmo, vítej v díře Creepfellu :-D
S tvým popisem Doktora po Moffatovi souhlasím; neuměla jsem to popsat, ale ty jsi to vystihl skvěle, děkuji. Možná tebe a tvého komentáře zneužiji v recenzi (z důvodu nedostatečné schopnosti se vyjadřovat - snad se slituješ a dáš mi povolení k citaci :-D).
Přišlo mi, že Davies je lepší ohledně vytváření napětí. Na druhou stranu, Moffat prokmitl už v Empty Child/Doctor Dances, The Girl in the Fireplace a, jak jinak, Blink, což mě docela fascinuje - myslela jsem, že se zjevil až s nástupem River v knihovně, a ono ne :-D
Stojím si za tím, že epizody Devítky a Desítky si odporovaly méně a vyskytovalo se v nich podstatně menší množství stupidně nečekaných rozuzlení :-D

Měj se fajn, Xero, a díky :-D

5 Victoria Victoria | Web | 27. října 2014 v 22:40 | Reagovat

Páni, tady je tolik nadšenců. Vlastně nadšenci se to na internetu jenom hemží. Provinilec jsem tentokrát já, ještě jsem tento seriál neviděla. Rozhodně to hodlám napravit, ať mám pak o čem psát dlouhé komentáře :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama