|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

Prosinec 2014

Těší mne, že se známe I.

31. prosince 2014 v 15:39 | Maitter z Creepfellu |  | Podivuhodné shluky slov
Záplaty děravou hlavu stejně neučiní lepší, takže si dovoluji vytahovat ze záhybů mysli své poetické oblíbence a představovat je v této pochybné rubrice coby záblesky cizích kvalit mezi mými paskvily. Básně mohou být celé a také nemusejí, když se celé nelíbí.

Z pošetilých p(a)očinů prokrastinátora

29. prosince 2014 v 13:24 | Maitter z Creepfellu |  | Provinilcovy hemzy
Provinilec se otřásl.
Pravou stranou těla byl natočen ke stěně s okny a vchodem na balkón a byl si stoprocentně jist, že zatímco se pokouší sepsat cokoliv smysluplného, i přes ucházející těsnění všech zavřených dveří na něj z té strany táhne.
A venku sníh. Tolik sněhu...
Provinilec se opět otřásl. Samým odporem začlenil do článku pár novotvarů a špatných pokusů o špatné vtipy, kterých si ovšem všiml až dodatečně a s patřičným zhrozením. Doprovázející lenost nasmůlu znemožnila jejich nahrazení čímkoliv snesitelnějším a vlastně i přemýšlení nad něčím podobným.

Škola a "vánoční" přírůstky do rodiny

27. prosince 2014 v 20:59 | Maitter z Creepfellu |  | Provinilcovy hemzy
Tak zase jednou zdravím.
Jako blogger stojím za houby, ale může za to převážně fakt, že má gymnaziální "kariéra" je na tom ještě hůř; opravdu nezáleží na tom, zdali mne učivo baví či nikoli. Momentálně (konstantně) musím:
1. dopsat poznámky všech předmětů,
2. naučit se je na opravy,
3. přečíst aktuální povinnou četbu (F. L. Věk), sehnat další povinnou četbu (Strakonický dudák, Máj, Chrám Matky Boží v Paříži),
4. naučit se poznávačku z biologie,
5. pochopit úkony matematické a fyzikální.
6. Nepropadat.
Přičemž zatím splňuji pouze bod šestý. O osm desetin. Nicméně splňuji.

Přejdu k tématu veselejšímu -
(knihy!)
- a smutnějšímu.
(žádný čas je číst)


Radek Straka

6. prosince 2014 v 18:26 | Maitter z Creepfellu
Vytahuji ze šuplíku.

Zadaná slova: krkolomný, střevo, hřebík.

Radek Straka


Radek šmejdil očima sem tam. Nikdo ho nesmí vidět.
Jakmile se ujistil, že je vedoucím z dohledu, vrhl se z krkolomného srázu.
"Jau," ucedil nakvašeně, když po třísekundovém válení sudů narazil do kůlničky. Tam ho ukryje. Poklad. Blyštivé náušnice, jež zatím pevně svíral v ruce.
Magda na to nesmí přijít.
Zařval bolestí - šlápl na hřebík a ten mu projel tenkou podrážkou i kůží.
"RADKU!" ozvalo se za ním. "Ty STŘEVO! Vrať mi moje náušnice!"
Ztuhl. Magda. Příště nebude tolik ječet.
Chytila ho pod krkem.
"VRÁTIT!"
Radek zklamaně odevzdal poklad a přitom si všiml Magdiných hodinek.
Tvář se mu zničehonic vyjasnila.


O tanečních a Eleonořině tagu

5. prosince 2014 v 22:43 | Maitter z Creepfellu |  | Provinilcovy hemzy
Objevila jsem na své poměry stručný článek o tanečních, který jsem psala minulý rok hned po první lekci. Asi v září. Ha, s jak kyselým výrazem vzpomínám na to peklo! Původně se článek zjevil coby status na držkoknížce, určen přátelům. I když se mi trochu příčí tón, v jakém je tenhle stvor psaný, odmítám do něj zasahovat.

"Tak nějak to taneční vidím, vážení.
Hm.

Ale jo. Uznávám, že taneční je (když už nic jiného) alespoň ta zkušenost. K mému překvapení se místy dokonce i zasmějete, jen nevím, kolik dívek by se zrovna na tuto poznámku tvářilo stejně jako já.
Vedu se sebou tak trochu spekulace, zda jsem opravdu slyšela, co jsem slyšela, přeci jen džentlmen stěží mumlal a já jsem ve svém raném věku polohluchá. Můj první tanečník byl vlasatý človíček, jehož tam poslali za trest. Protože jsem se dosud nerozkoukala, cítila jsem kromě skrytého pohrdání příšernou hudbou a sebou, která si neprozřetelně vzala na nohy mučicí nástroje, akorát stud (ježíši, Mai v šatech). Veškeré své síly, jež se netýkaly pečlivého pozorování okolí, jsem vkládala do snahy zůstat neviditelná.

Snahy. Bohužel. Holt špatná autosugesce.

Dlouhovlas si nepovídal (naštěstí), pravděpodobně se jmenoval Honza (Mumlal), byl vyšší než já (sotvakdo není) a nešlapal mi na boty (zmíněné mučicí nástroje). Což je škoda. Potřebuji se jich nevlastní vinou zbavit.
Manželé učitelé nás při tanci navigovali a instruovali, co všecko se dělat nemá, občas co se dělat má. Zanedlouho došlo na napomenutí přibližně tohoto znění: "A nedívejte se na boty. Chlapci se dívají dívkám do očí..."
Můj Dlouhovlas nezaváhal a s jakýmsi zoufalým uchechtnutím zahuhlal: "Ty boty jsou hezčí..."
Než bych se během tance na "sakravysokých" podpatcích zlomila v pase nekontrolovatelným záchvatem smíchu, zamyslela jsem se. Velice krátce. Jestli ten klučina v kvádru opravdu vypustil z úst, co z nich vypustil, nebo zda mé podvědomí zase něco podělalo, abych se konečně začala bavit.
Nu, ať už zajímavá poznámka nebo tupá Maitter, reagovala jsem řehotem, leč ze zdvořilosti jsem s ním počkala na přestávku a maminku, společnici ve smíchu. Protože mě to fakt pobavilo. A vlastně nemám tušení, co by si pomyslila jiná dívka, neboť mnoho individuí, která říkají podobné věci, asi není :-D

Přestávka probíhala v duchu navracení původní nedbalé elegance. Zardělé od výtlemů, obsadily jsme s maminkou umývárku, vyňaly mi z tužidlem a dalšími chemikáliemi slepených vlasů všecka pírka, gumičky. Rozpletly copánky, rozdrbaly uzly, vytrhaly pár přebytečných exemplářů, a jakmile jsem přinejmenším v tom pološíleném kvádrovitém obličeji zase vypadala jako obvykle, spokojené jsme se vrátily zpátky.

Jak na správného tanečníka?

Při dámské volence všechny slečny vyrazily ladně vpřed, zatímco já se (náhodou chytře!) rozhodla prudce couvnout, počkat, až budou všechny v polovině kulturáku, a potom pomalým, znuděným krokem vyrazit ke zbylým obětem.
Nájezd byl úspěšný. V blízkosti postávali dva chalani, oba opět vyšší než já; jeden se ovšem vyznačoval sympaťáctvím, tak jsem skončila s ním a hele... milý člověk. Možná jsem mu párkrát šlápla na nohy při mazurce. Pardon.

Domů jsem došla málem s pláčem, jelikož bolest způsobená nikdy nenošenými mučicími nástroji se téměř nedala snést. Nikdo mi nedovolil sundat si silonky, abych mohla jít bosa.
Příště!

A takové je taneční."


Survivor reporting for duty

2. prosince 2014 v 22:26 | Maitter z Creepfellu |  | Provinilcovy hemzy
Jsem tu!
Těžko se tomu věří, ale je to tak. Upřímně doufám, že ždímací školní dny budu omezovat čím dál, tím víc. Své myšlenkové obvody s chutí přirovnám k pudinku; všechny informace ke mně tečou nesnesitelně pomalu. Nicméně, za pár let už bych mohla konečně excelovat. Zas jednou. (V rohu místnosti si představte zchátralé dny uplakané pseudoslávy žáka základní školy. Jo, a taky masivní bunkr na obranu proti matematicko-kulometné palbě.)

Takže - jak to vypadá ve stínech?