|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

Se sborem v Itálii - část I. - Siena

30. března 2015 v 11:01 | Maitter z Creepfellu |  | Chytání oka mžiků
Tak vkládám podruhé. Snad tentokrát půjde zobrazit...

Zjišťuji, že žít se dá výhradně z opečených sendvičů s mazací čokoládou a že můj kašel zní jako nesynchronizovaná miniaturní ozubená kolečka v pokročilém stadiu rozpadu.
Tadá.
Osmnáctého března proběhl školní den jako obvykle. Následovala povinná zkouška - myslím, že neoficiálně se nesmělo ani umřít - a kolem čtvrté hodiny odpolední jsme vyjeli. Celou noc jsme nespali v autobuse a devatenáctého března jsme dorazili do Sieny.
Kdo a proč?
Pěvecký sbor gymnázia, jež navštěvuji, byl na cestě za koncertováním v Itálii. Naše obdivuhodná sbormistryně všude všechno domluvila (v prvé řadě o nás byl zájem) a absolvovali jsme zběžnou (na mě) prohlídku Sieny, Říma a Florencie. Nejlepší byly koncerty, Svatopetrské náměstí a šílený obchůdek Signum. Uvidíte.
Obyčejně do zahraničí nejezdím, potažmo jsem, co si pamatuji, z domoviny vystrčila paty dvakrát v životě - jednak do Waldmünchenu v sedmé třídě (nepřekonatelný zážitek pět metrů za hranicemi) a jednak do Londýna v třídě deváté - to už vypadalo o něco lépe. Tudíž jsem cestou do Itálie a v Itálii (ne)přirozeně dokumentovala totálně všecko od modrých nočních autobusových světýlek, co byly fakt krásně modrý, přes okenice, které jsem si kdovíproč zamilovala, až k programu školy, v níž jsme vystupovali (a programu kostela, v němž jsme vystupovali, a programu druhého kostela, v němž se vystupovali... pokud tam byl).
Paměť je mi úplně k ničemu, ale fotografie se snad budou líbit i bez ní. Pro původní velikost (za niž se tak trochu omlouvám, neboť pomalejší počítače budou článek načítat hodinu) na fotografii klikněte pravým tlačítkem a zvolte Zobrazit obrázek. Je to zdlouhavé, vybírejte pečlivě. *zakření se*
Tak hurá do toho:


(Fotka z mobilu.) A to je teprve začátek. Neznám příšernější pokusy o spánek nežli ty v autobuse.


(Fotka z mobilu.) Ještě že bylo tak modro.


Příjezd do Sieny, zmatky, řidič a paní průvodkyně. Historický okamžik, neboť tehdy jsem si, mám pocit, uvědomila, že jsem jako fakt v Itálii.


Následují fotografie školy, v níž jsme koncertovali a která zcela jistě nemůže být srovnávána s ultramoderní budovou našeho gymnázia. První fotografie - strop místnosti, kde jsme si nechávali věci, převlékali se do koncertního a kde jsme od štědrého vedení dostali snídani, tedy kávu, čaj, cosi a minivěnečky plněné pudinkem. Nebo žlutou hmotou. Další fotografie už jsou z vnějšího pohledu.






(Fotka z mobilu.) Mluvila jsem o programu, že? S neuměle začmáraným názvem města... Druhá část programu se odmítá otočit, za trest nebude zveřejněna. (Tancuj, tancuj; Go down, Moses; Ride the chariot; Baba yetu; Praise His holy name.)


Takhle to vypadalo naproti škole (okenice jsou všude buď tmavozelené, hnědé, nebo světle šedé):


Vlajky čtvrtí visely na každém rohu:


Mně se však hrozně líbily borovice pinie (pokud opravdu šlo o borovice pinie).


Uličky se v historických centrech zdají být přesně takové, jak je prezentují filmy - vysoké a úzké. Naprostá paráda.
Omlouvám se za otočení druhé fotografie, blogcézet odmítá spolupracovat.



(Fotka z mobilu.)


Jednou z hlavních "atrakcí" se stala tahle katedrála:


A ze všech stran byla nádherná.




Nejsem s to třídit fotografie na důležité a méně důležité. Díky možnostem fotoaparátu a ojedinělosti takových cest v souvislosti se mnou považuji za událost pomalu každý krok, který jsem v Itálii udělala. Zrovna tak se fotografie kvalitativně neliší, nikterak velké pokroky nedělám. (Kdybych se snažila zároveň se učit fotit, mám z celého "výletu" dvacet snímků.) Vybírat, co sem vložit a co ne, je obtížné. Pro dnešek to ovšem vypadá, že jsem všem starším počítačům zavařila až až. Vnitřkem katedrály vás provedu jindy. A příjezdem do Říma a nesmírně pohodlného hostelu. *ironický úsměv* Ne, vlastně to tak strašné nebylo.
(Ano! Stihla jsem článek do půlnoci! Konečně splněné předsevzetí.)
Dobrou noc, vážení.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Bludičkový uvítací výbor pro ztracené i nalezené. Uveďte, prosím, své bytí.

Z(a)tracenec 24.2% (36)
Kýho výra! 2.7% (4)
Neidentifikova(tel)ný nález 10.1% (15)
Bláhová existence 14.8% (22)
Zubatá bez kosy 3.4% (5)
Psychouš nejvyšší kvality 25.5% (38)
Dělej, zařvi. 5.4% (8)
Já. Tečka. 14.1% (21)

Komentáře

1 Victoria Victoria | Web | 30. března 2015 v 21:47 | Reagovat

Snaha přidat komentář - pokus č. 100

Miluju zapadlé uličky, ze kterých dýchá historie. Itálie musí být krásná, hrozně bych se tam chtěla podívat :-).
Je tam dost zajímavá architektura.

To "spaní" v autobuse je vážně horor, ale modrá světýlka jsou fakt úžasná :D.
Jen tak mimochodem, jak jste se vlastně umístili v soutěži? :-)

A pořád trvám na tom, že čím víc fotek, tím líp. Jen se neboj, můj internet si s tím nějak poradí - musí! :-D

2 Victoria Victoria | Web | 3. dubna 2015 v 1:41 | Reagovat

Nazdárek!
Jen jsem ti chtěla oznámit, že jsem rezervovala speciálně pro tebe jeden pokoj v blázinci :-D. Soudím podle hlášení :-D. Ale ber to pozitivně, každý má nějakou úchylku :-D.
Jak se jinak máš? Užíváš si velikonoční prázdniny? A kdy přidáš další sérii fotek?
Moje nedočkavé já se nemůže dočkat :-D :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama