|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

Duben 2015

Chybička se vloudila (za hudebního doprovodu)

18. dubna 2015 v 20:08 | Maitter z Creepfellu |  | Provinilcovy hemzy
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak "v" zní jako "b"? Hrozně dlouho jsem si nebyla jistá, jestli chybičky "bloudí" nebo "se vloudí". Bloudění dává perfektní smysl; chyby se jen tak válí ve vzduchu a sem tam se na vás sesypou.
Což, to jsem odbočila.

Tenhle článek je celý o mně, celkem podrobně a hnusně, má otevřený konec a probírám v něm spoustu morbidností, takže čtete na vlastní zodpovědnost.

Jsem idiot. Mám spoustu problémů, kterých jsem si vědoma, jejichž původ/důvod jsem schopna logicky zdůvodnit a které se také snažím stejnou cestou řešit. Popřípadě se s nimi smířit. Zní to fajn, neboť racionální myšlení nikdy nebylo na škodu. Průšvih nastává v okamžiku, kdy není člověk schopen racionálního chování a tuhle neschopnost si uvědomuje, což jej mučí, týrá a dohání k různým hranám a hranicím.
Třeba silnice.


Se sborem v Itálii - část III. - Siena, Řím

18. dubna 2015 v 13:36 | Maitter z Creepfellu |  | Chytání oka mžiků
Jsem tu! Zdravím!
Ještě než se pustíme do pitvání všeho ošklivého (potažmo aktuálního), nechť je odhalena třetí část fotografií z Maitteřiny první návštěvy Itálie. Uvidíte katedrálu, pár záběrů ze Sieny, jak jsem si hrála při čekání na autobus a příjezd do římského hostelu.

Vnějšek katedrály už tu sice byl, ale celá stavba je natolik neuvěřitelná, že neuškodí prohlédnout si ji znovu, z trošku jiného úhlu.


Křišťálová holka

8. dubna 2015 v 6:44 | Maitter z Creepfellu |  | Podivuhodné shluky slov
Schválně jak dopadne naplánovaný článek. A příběh, který vedl ke vzniku Křišťálový holky? Je dole pod básní, aby nezkresloval první dojem (kdovíproč mi to připomíná čtení poslední stránky jako první).

Se sborem v Itálii - část II. - Siena

4. dubna 2015 v 18:46 | Maitter z Creepfellu |  | Chytání oka mžiků
Jelikož se, jak pravím v hlášení, odebírám do dalekých krajin mimo virtuální půdy Internetu, zveřejňuji aspoň další hromadu pro počítač náročných, silně neprofesionálních, ale snad stále potěšujících fotografií z březnové návštěvy Itálie.


Ještě než jsme se vrátili ke katedrále (paní sbormistryně rozhodla, že nemá smysl, abychom vyrazili na prohlídku všickni najednou, a bude stačit, když se uvnitř zjevíme po skupinkách během rozchodu), procházeli jsme přilehlé uličky nebo se flákali na náměstí Piazza della costituzione (za název děkuji Gůglu). Je prý známé tím, že prý vypadá jako mušle. Tehdy jsem zjistila, že stejně jako nemám fantazii stejnou jako hvězdáři, nemám ji stejnou jako architekti a lid.
Každopádně náměstí jsem fotila také, protože samo o sobě vypadalo hezky, navíc se tam konal festival čokolády (a světe div se, nic jsem si na něm nekoupila. Nejspíš jsem spáchala hřích vůči sobě).