|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

Vulpes, vulpes. Listen!

30. července 2015 v 13:30 | Maitter z Creepfellu |  | Trest za prokrastinaci (pravidelné paskvily na téma týdne)
Existují šablony na článek k tématu týdne? Poprvé vynakládám snahu na jeho sepsání.
A jistě, zajímavé náměty mne dnes míjí s otravnou samozřejmostí.



Strašidlo. Nepěkné slovo, mimochodem.
Byla to liška obecná, temně rezavý exemplář, a ve tmě se bez problému stala plíživým stínem.
Už tak naznačuje vážné poškození mozku, když v noci, deset metrů nad doly a lesy, na známém koberci, vidíte blížící se stíny ve tvaru lišek černější než noc sama. Ještě horší pak je vědět, že jste si do pokoje psovitou šelmu nepozvali a ona tam stejně vrazila v celé své kráse z masa a kostí.
"Přísaham. 'Sem ji viděl na vlastní voči."

Vulpes vulpes je docela nezajímavé zvíře. Běhá třikrát čtyřikrát rychleji než homo, k jehož tělesné nezdatnosti jsem se hlásila i v sedmi letech, tedy přibližně v době setkání. Liška obecná dále trpí nepořádností, mívá několik rezervních nor pro případy odhalení nebo útoku svrabu a loví kořist snadnou, zraněnou, příliš mladou, nejlépe plnou kalorií. Pokud se dá ohledně lišky věřit Wikipedii, tak žere i sladké.
A ukousla mi ruku.


Moje nová Stará postel se ke stropu ani neblížila, na rozdíl od staré Staré postele, kterážto žila a zemřela jako palanda (stavši se po relativně nedávné amputaci nohou Novou postelí). Díky tomu mohla liška kdykoliv přijít, vylézt na matraci nové Staré postele a sežrat jedno z milionů nedůležitých bezbožných dětí na této planetě. Odpovídala jsem přeci představě vysoce kalorického jídla a pokud slepice vydá za padesát myší, kolik hlodavců by vulpes vypreparovala ze mne?
Sice jsem věděla, že nenechám-li nohy ani paže viset přes okraj matrace, liška se nebude obtěžovat se škrábáním se nahoru, ale i tak to zvyšovalo hladinu adrenalinu ve všelikých-protilátek-zatím-prosté krvi. A když jsem pod peřinu schovávala poslední končetinu, skutečně to vypadalo, jako by se liška v mžiku octla u mne a už už se zakousla. Těžko říci, jak dlouho ještě neslyšně rázovala po pokoji, než zmizela a nechala mě spát.

Domnělá strašidla pod novou Starou postelí si musela najít vlastní obydlí, případně přesídlit do druhého rozměru, aby se dokázala vecpat do škvír mezi kostrou a obrovskou dřevěnou zásuvkou, k prasknutí nacpanou plyšáky, auty, luminiscenční plastovou bandou duchů s klobouky, kufry a psem a jinou havětí.
Snažím se přijít na to, zda je luminiscenční správný pojem. Patrně ne. Duchové svítili bíle s nádechem zelené, jestliže se předtím dlouho, intenzivně svítilo na ně... víte, co byli zač?

Bylo by úžasně fascinující a vzrušující mít pod postelí opravdové strašidlo. V jednom mém povídkovém paskvilu (těšte se na šílenou Hlídku světel) ani nepředstavují takovou raritu, ač jsou krapet krvelačnější, neschovávají se pod postelí... a tak vůbec. Hmm, jak by vypadalo dětské strašidlo?

Arra s vytřeštěnýma očima hleděla do černoty za hranicí své postele. Obličej nehybně držela sotva decimetr od kraje, bradu zabořenou v matraci a deku nakrabacenou kolem celého těla. Z hromady pokrývek čouhal titěrný nos a kousek nad ním se koulely neúměrně velké oči.
Černota se zavlnila, načež vyvrhla něco mnohem temnějšího. Mělo to pevné obrysy buclaté stínové potvory, v nejvyšší části se třemi vrcholy podobnými vidlím. Uprostřed toho, co ze stvoření viděla Arra, se dva černé kruhy leskly jako obří skleněnky.
Náhle tmu dětského pokoje prozářil svit tří řad oslnivě bílých zubů. Arra ucukla.
"Nazdár!" vybaflo stvoření nadšeně. "Jsem tvůj nový soused."
Ve světle, které vydávala sklovina, si Arra všimla, že tvor mává na pozdrav. Všemi šesti prsty.
"Ahoj," zahuhlala Arra do matrace. Nechtěla souseda, ale měla smůlu, protože nikdo, koho znala, nevěděl, jak vystěhovat strašidlo.


Závěrem obrovská pochvala všech, kdo pracovali na doctorwhoské epizodě Listen. U mě se vyhoupla na první příčku v rámci osmé série, spolu s Mummy on the Orient Express. Capaldiho Doctora miluju, nikdy nezaostává, nicméně děj a příšery občas nejsou ideální. Příkladem staniž se Flatline - bezva nápad, divně zpracovaný.


"Listen!



Question: Why do we talk out loud when we know we're alone?
Conjecture: Because we know we're not.
Evolution perfects survival skills. There are perfect hunters. There is perfect defense.
Question: Why is there no such thing as perfect hiding?
Answer: How would you know? Logically, if evolution were to perfect a creature whose primary skill were to hide from view, how could you know it existed? It could be with us every second and we would never know. How would you detect it? Even sense it? Except in those moments when, for no clear reason, you choose to speak aloud?"


Nenárokuji si právo na obrázek (screenshot z epizody The Caretaker) ani text.

Sbohem, díky za ryby a mrtvé kočky,

Maitter


P. S. Zášť a destrukci anglickým uvozovkám na českých webech!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Bludičkový uvítací výbor pro ztracené i nalezené. Uveďte, prosím, své bytí.

Z(a)tracenec 24% (36)
Kýho výra! 2.7% (4)
Neidentifikova(tel)ný nález 10.7% (16)
Bláhová existence 14.7% (22)
Zubatá bez kosy 3.3% (5)
Psychouš nejvyšší kvality 25.3% (38)
Dělej, zařvi. 5.3% (8)
Já. Tečka. 14% (21)

Komentáře

1 Blondie Blondie | Web | 30. července 2015 v 22:23 | Reagovat

Ok, tvůj styl psaní mě opravdu dostal, musím k tobě chodit častěji. :)
Děkuji za milý komentář, chybu si hned opravím. Snažím se teď znovu "naučit psát", takže si konstruktivní kritiky opravdu vážím.

2 womm womm | E-mail | Web | 30. července 2015 v 23:23 | Reagovat

O.o Najdlhšie spracovanie témy týždňa aké som videl. A to je dobre. Máš bonusové body za úsilie. :-)  Inak sa mi to celé páčilo až kým u mňa ten odstavec o doctorovi who nezabil celkový dojem, aj keď som tu prvý krát a možno len nerozumiem štruktúre Tvojich článkov. Ja osobne by som to dal až úplne úplne na koniec :-)

3 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 30. července 2015 v 23:42 | Reagovat

[2]: Slovák! Haha!
To je můj projev radosti, jen pro pořádek. Jsi první bytost ze slovenského blogosvěta, jež ke mně zavítala.
Věru mne těší, že se ti článek před DW líbil; za neprakticky umístěný odstavec o DW se kaji a odnáším si radu pro příště. I když nevím, zdali náhodou není vraždění atmosféry mou přirozeností. Občas pozoruji průvodní znaky. A sem tam píši příliš chaoticky.
Délka... Nebudeš věřit, ale viděla jsem mnoho delších :-)
Mnohokrát děkuji za odezvu a měj se fajn.

4 Victoria Victoria | Web | 31. července 2015 v 21:18 | Reagovat

Krásný styl psaní, skvěle jsem se bavila :-).
Nejvíc mě dostala ta povídka.
Tak teď jen doufám, že v trestech budeš pokračovat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama