|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

(HS) Prolog

11. srpna 2015 v 6:44 | Maitter z Creepfellu |  Hlídka světel (HS)
Představuji Hlídku světel, rok dva starý experiment (nepřekvapivě nedokončený). Hlídka světel je v mnohých ohledech otřepanou záležitostí. Je to pubescentní fantasy, která se snaží žít. Vystupují tu dobré postavy a zlé postavy, polovičaté postavy, nevyjasněné postavy, zrůdy, nad(ne)přirozená místa a schopnosti, latina, jednání z celkem lidských pohnutek a nejméně dva mladiství v hlavní roli. Pokud nejste fanoušky žánru, snad Hlídce trochu přidá na zajímavosti, že ji píši já a že moje charaktery jsou pozoruhodní z povolání, jinak bych je zabila.
Bludičkový výbor přeje všem příjemné čtení.


Prolog

Zasvěcení

Výmalbu místnosti nikdo nepřeháněl. Obyčejná bílá omítka. Sem tam na zdech zasvitla jakási žlutooranžová, kterou byly dříve vyvedeny zdobné prvky; postupem osamělých let je slunce vyšisovalo. Dnes se všechny stěny zašedle mračily, pohovku a stolek uprostřed pokoje s dřevěnou podlahou pod sebou schovával prach. Pro dvě osůbky, které tu stály, vypadal obývák obrovský.
Dívce už táhlo na devět let, ale postavou byla malinká a myslí dětsky naivní navzdory své tvořivosti. Spodní ret se jí třásl a z očí tekly slzy. Nikdy jí nebylo takhle smutno. Nikdy to zevnitř tak nebolelo.
"Eleonoro," oslovila ji její drobná společnice. Dívka popotáhla a obrátila se k postavě ještě o hlavu nižší, než byla sama. "Posloucháš pozorně, Eleonoro?"
"Jo. Ano," zablekotala dívka, snažíc si upamatovat, jak má odpovídat holčičímu stvoření, které nebylo holčička.
"Jméno," připomnělo bezvýrazně stvoření.
Eleonora pořád brečela. "Ano, Toro." Hlas jí přeskočil.
"Jména jsou důležitá, Eleonoro," pronesla Tora tiše, ale jasně.
"Já chci domů," zafňukala Eleonora.
"Půjdeme domů."
"K tatínkovi?"
"Ne." Stvoření zesmutnělo. "Vždyť tě tu nechal samotnou."
Eleonora hlasitě zaštkala a dřepla si na zem, protože ji od dlouhého stání rozbolela chodidla.
"Nenechal! Nenechal!" křičela neštastně. Natáhla nohy. "Uvidíš!" Zoufale rozkopala silnou vrstvu prachu kolem sebe a odřela si lýtka o tyčící třísky. Tora svraštila obočí.
"Moc mě to mrzí, Eleonoro."
"Ne, ne! Jsi zlá."
"Nejsem zlá!" užasla Tora. Dívce zřejmě došlo, že by ji vlastní otec bezdůvodně neopustil. Avšak brzy ji podobné myšlenky přejdou. "Jak tě to napadlo? Pojď sem, Eleonoro."
Dívka si všimla, že jí z nosu teče nudle, a protáhla obličej.
"Nemáš kapesník?" fňukla, jako by si, k Tořině rozčilení, stále neuvědomovala, kdo si ji bere do péče. Jak důležitou se posléze stane.
Tora se zamračila, cosi zamumlala a Eleonora najednou zjistila, že slzavá rýma je ta tam a tváře i oči má suché. Údivem oněměla. Cítila, jak lítost pomalu ustupuje, a pak také neurčitý pocit, že jí mezi prsty proklouzává nějaká myšlenka. Zaposlouchala se do dalšího Tořina mumlání. Už věděla, že když Tora mluví tímhle nesrozumitelným jazykem, nesmí vydat ani hlásku, ale jen co se stvoření odmlčelo, dívka svižně vyskočila na nohy.
Tora ji zkoumavě pozorovala. Jestliže opis provedla správně, velká část počátečních problémů byla právě eliminována. Jestliže ne... inu, změna zabere delší dobu.
Zdálo se však, že dívka je úplně v pořádku. Nepatřičně, ano, nepřirozeně. Ale na tom Toře nezáleželo.
"Je to tu špinavý," poznamenala dívka. Tora se na okamžik zatvářila překvapeně. Očekávala zmatení. Strach. Možná přímo paniku. Vše kromě stoického klidu, jenž se k dívence vůbec nehodil.
"Můžeme jít jinam," nadhodila Tora.
"Kam?" Vypadala zaujatě. "Jak se jmenuješ?" Dívka vykulila oči a Tora užasla nad bledou známkou humoru v dívčině hlasu. "Jak se jmenuju já?"
"Já jsem... uvidíš. A kdo jsi ty, to nevím," zasmála se Tora upřímně nadšeně. Dívka sklopila pohled ke svým rukám. Na konečcích prstů jako by jí neslyšně přelétaly modré jiskry, nepředstavitelně tenké zářivé stužky, a v jejím obličeji se poprvé od zapomnění mihly obavy. Zničehonic působila mnohem dospěleji.
"Je mi divně."
"Na to si zvykneš," špitla Tora. "Teď si potřebuješ vybudovat osobnost."
Dívka zvedla obě obočí.
"Jako Divná?" nadhodila suše.
Tora si nemohla přát lepší výsledek.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sarushef sarushef | Web | 12. srpna 2015 v 16:42 | Reagovat

Na můj vkus tenhle úryvek takovej dost nicneříkající, škoda. Ale konec rozhodně zaujal a přečetla bych si klidně další čast.

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 12. srpna 2015 v 17:06 | Reagovat

[1]: Kruci, já věděla, že mám nechat připojenou tu šílenou první kapitolu! :D
Mrzí mne, že jsem začátkem spíše zklamala (ksakru, začátky jsou důležité!). Troufám si však říci, že už u první kapitoly poznáš, zdali je to tvůj šálek kávy nebo ne, a budu ráda, když se u ní pozastavíš s názorem :-)
Děkuji za návštěvu.

3 Blondie Blondie | Web | 13. srpna 2015 v 0:25 | Reagovat

Mně se to líbí. Hrozně moc se těším na pokračování.  Takže jakkoli šílená je první kapitola, přečtu ji jedním dechem. Doufám, že tě počátek září neodvede od psaní :D nesnáším nedokončené příběhy.

4 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 13. srpna 2015 v 11:04 | Reagovat

[3]: Teď se fakt stydím: nedokončenými příběhy mi totiž mozek vyloženě přetéká.
Tvůj komentář jsem četla už v noci, jenže jsem se nacházela ve stavu příliš mrtvolném na smysluplnou odpověď. Každopádně se po něm hezky usínalo :-D Jsem moc ráda, že jsem tě zaujala, a těším se na tebe u pokračování :-) Vřelé díky.

5 Victoria Victoria | Web | 1. září 2015 v 22:43 | Reagovat

Tohle mi spíš přijde jako sci-fi, i když nikdy není vyloučeno, že by se nemohlo prolínat s fantasy :-).

Prolog je skvělý, rozhodně zaujal. Mně přišel celkem srozumitelný - až na otevřený konec samozřejmě. Jdu na první kapitolu, juchů! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama