|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

Kaufland, sny a stále ještě ne exoplanety

5. srpna 2015 v 8:41 | Maitter z Creepfellu |  | Provinilcovy hemzy

Kaufland (bacha, deníčkoidní)

Včera, první den, kdy za mnou na pokladně nikdo nestál a nezakazoval špatná rozhodnutí, jsem se bez sebemenších výčitek pokusila jednomu chlápkovi prodat šedesát šest pekařovejch (bulek? housek? do háje), což si vyžádalo ten den asi stotřinácté storno a oznámení vysmáté skřítkoidní ženské, co měla storno zrovna na starost, že těch housek je sedm.


Pak přišel velký nákup, rozuměj člověk asijských kořenů. Na ten musím volat detektiva (já mu svéhlavě říkám sekuriťák), aby mi pomáhal přepočítávat. Odmilovala jsem se od čokolád Ritter sport. Ti zmetci mají čárový kód a čip, obojí se musí projet, a člověk asijských kořenů si jich nesl asi čtyřicet. Pak jsem mu jednu položku namarkovala osmnáctkrát. To jsem totiž ještě netušila, že když zmáčknu krát u namarkovaného zboží, tak se znásobí. A v tu chvíli jsem zrovna X vyhodnotila jako tlačítko pro smazat. To dává smysl, že? Konečně jsem však splnila kvóty: ukápla nějaká ta slza.
Deset minut před koncem směny se zjevila skupina veselých (veselých, ne připitých) Němců a domluva mou "němčinou" se potvrdila jako neefektivní, ač byla lepší než domluva s individuem nemluvícím ani anglicky, ani nahlas, vlastně radši nemluvilo vůbec. Němci mi chtěli ukrást žárovky. Ehm, nikoliv, jenom chtěli ukázat, že patří k prvnímu nákupu, zatímco zbytek hromady věcí, již kupovali, patří k druhému.
Zcela zbytečně jsem jim pověděla, že jsem tu der erste Tag, což je blbě, ale Němci mi začali s uznalými pohledy a smíchem tleskat, že mi to jde skvěle.
Potkala jsem tam i chlápka, jehož špagety byly mimo mé zorné pole sežrány rohem jezdicího pásu. Chlápek záhy vypadal, že se mnou vyrazí zeď.
Jinak potkávám celkem normální lidi. Těším se na dnešní storna.

Kterak mozek šije boudy sám na sebe

Nemám zdání, jak k tomu ta hemisférní příšera došla, ale odedávna se mi zdají sny tak stupidní, že věřit jim by bylo holé šílenství - úplně jiného druhu, než o který jevím zájem.

(Strašně se mi líbí neexistující slovo "bihemisférní", neboť - třebaže si stojím za tím, že smysl dává - se v něm krásně vyruší přípony. Neexistujícímu "sférní" by však nikdo nerozuměl a "sférický" už je zase něco jiného.)

První sen, který si pamatuji, obsahoval malou místnost, studnu, Stvořitelku a duchy, kteří Stvořitelku shodili do studny. Spodní polovina mého cca šestiletého těla se ztrácela v šedavě závojovitých útvarech, jež duchům umožňovaly létat těsně nad zemí. Pak jsme tak různě rozbíjeli zdi ze skleněných kostek, dokud jsme nedorazili k jedné zlovolně temné. Jak to tak ve snech bývá, tušila jsem, že se za ní skrývá něco ne tak docela košer. Duchové zbaběle zdrhli a já řvala, aby na mě počkali. Konec. Žádné slzy, hrůza ani pot.
Zbytek snů dělím na psychosny a umírací sny, z nichž za zmínku stojí pouze gamer-sen. Psychosny jsou zcela běžným jevem a v podstatě v nich prožíváte normální den, jenže nejde o vzpomínky, ale zblblou část mozku zvanou hypothalamus. (Jak se domnívám. Poněvadž hypothalamus zodpovídá za spánek a použít "mozek" mi nestačilo. Relevantní, přesné anatomické vědomosti u mě zatím nenajdete.) Školní psycholožka prohlásila, že s velkou oblibou postihují lidi s rozvinutou fantazií. Pokud jste psychosny nezažili, zkuste si představit, jaká musí být legrace oddělovat zapamatované rozhovory od těch fiktivních, které sice vzešly z vaší hlavy, ovšem nikoli vědomě.

GAMER-SEN

Klečím v korytu vyschlého potoka, tam, kde jsou obyčejně schody od Telekomu, všude kolem se válí sláma a shnilá jablka, opadaná z jabloně stojící vedle koryta. Slunce se tváří trochu radioaktivně, všechno je jasné a v teplých barevných odstínech. Možná je prostě poledne.
Nemohu setřást pocit mírného středověku a nejasně si uvědomuji, že jsem nejspíš oblečená do šatů neexistujícícho služebnictva.
Verze 1
Dva metry ode mě se přes koryto klene most, po němž najednou přejedou jezdci na koních. Vystrojeni, vyzbrojeni. Vyřítí se na čtyřproudou hlavní komunikaci a jsou pryč.
Bombarduje mě kvasící ovoce. Zdejší lid zjevně baví týrat své spoluobčany. Možná mě to párkrát zabije a oživí na tomtéž místě, možná ne, každopádně jednou vyrazím z koryta a utíkám z kopce po hlavní, vím, že se krucinál musím dostat za světle hnědé čtyřpatrové paneláky, postavené podél hlavní od nadchodu až skoro ke kruháči.
Verze 2.
Najednou přese mě přejedou jezdci na koních. Vystrojeni, vyzbrojeni. Zabije mne to. Objevím se znovu na stejném místě pod Telekomem, koryto, sláma, monilióza. Musím vyrazit co nejrychleji, abych znovu nechcípla pod kopyty, a běžím po hlavní, seč mi síly nestačej.
Párkrát mě přejedou, když mě dohánějí, nebo možná sestřelí šípem, už nevím, jisté je jen to, že se pokaždé objevím u jabloně. Touha - ne, nepřesné, potřeba - dostat se za ty hloupé paneláky je silnější než pud sebezáchovy a konečně se mi to jednou podaří. Před kruháčem zatočím vlevo, projdu skrz nízkou borovici a dostanu se za paneláky. Obyčejně je tam Jednota, ale teď
(bum prásk)
jsem se konečně dostala k oprátce, díkykomukoliv; oběsím se pěkně vysoko, zády narážím do paneláku za sebou. Lidi, co mají celé prostranství na starost, jsou malí jako brouci a tváří se nespokojeně ve smyslu No, je fajn, že ses uráčila přijít. Ještě nad sebou zatahám za provaz, zdali je kolem mého krku utažen dost pevně, a pak už se mi může vážně ulevit.

Save?
Y/N

Načež se vzbudím. Cítím ke snu postoj stejně ignorantský jako jindy, srdce buší stejně nudně jako jindy a dveře z pokoje jsou stejně nezajímavé jako jindy.
"Jsi magor."
Třeba ještě urvu kus spánku.


Vaše lehce pracující
Maitter
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blondie Blondie | Web | 5. srpna 2015 v 23:09 | Reagovat

No, bohužel nehýřím kreativitou natolik, abych to dovedla adekvátně okomentovat, nicméně cítím potřebu Ti říct, že jsem tu byla a  že mě tvoje fantazie nepřestává fascinovat. Nikdy jsem takové sny neměla, takže si to bohužel neumím představit.

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 5. srpna 2015 v 23:22 | Reagovat

[1]: Beru jen jediné "pravidlo" ohledně komentářů: piš je tak, jak píšeš normálně :-) Žádné "adekvátní" okomentování stejně neexistuje.
Nevěřím, že sny mají nějaký význam, a navíc je během nich mozek nepříjemně aktivní a nespavý, takže je řadím do kolonky "zkušenost, kterou nedoporučuji". Ani není oč stát - teď jsem si vzpomněla, že známá snila o tom, jak s rodinou projíždějí městem na pařezech :-D
Jsem hrozně ráda, že se tu objevuješ. Díky.

3 homo sapiens tupiens homo sapiens tupiens | Web | 8. srpna 2015 v 18:16 | Reagovat

Ty se tedy nenudíš, člověče. Stornování už sis natrénovala, tak to jistě hned půjde lépe. Máš velmi zajímavé sny, je fajn, že si je pamatuješ, to se mně většinou nestává.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama