|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

(ZOO) 2. kapitola 1/2

12. září 2015 v 23:11 | Maitter z Creepfellu |  Za obloukem (ZOO)
Zaměstnanější už patrně nebudu. Využiji své nepřítomnosti na cyklistickém kurzu, který se koná příští týden, a trochu Creepfell oživím.
S touhle kapitolou mám problém, neboť se tu s otravným entusiasmem kloubí nová a stará verze ZOO a výsledek nezapadá do mé představy nijak elegantně. To mě štve. Potřebuji navázat elegantně.
První část je velice krátká a uvádí do děje jednu z mých ne-rowlingovských hlavních postav. Druhá část, delší a snad i zajímavější, by měla brzy následovat. Obě věnuji Victorii; jako obvykle se mnou má nekonečnou trpělivost. Děkuji.

II.
Ministerstvo posmrtných záležitostí

Sirius si nebyl jistý, kde se tam vzal, ale když zahnul do, hmm, stopadesátéprvní ulice, v úžasu zjistil, že tu řada domů najednou přechází ve vysoký les. Nejkrajnější z kouzelnických domovů tvořily obrovské kmeny, do nichž byla vyřezána kulatá okna a rozličně tvarované dveře.


Sirius stál uprostřed cesty, díval se do zeleného temna před a náhle znovu zatoužil po své psí podobě. Už si ani nepamatoval, kdy po světě naposledy pobíhal zcela volný. Smrt by měla být největším osvobozením ze všech, ne? Zvlášť když je tolik vašich přátel mrtvých, pomyslel si. Ale proč se tedy nemůže proměnit ve zvěromága? U Merlina, snad se to nebude muset naučit znovu! Když si vzpomněl, kolik hodin s Jamesem, Remusem a tou krysou Peterem propotili nad tlustými knihami, než přišli celému procesu na kloub... Samozřejmě, stačilo najít starého vetchého neregistrovaného zvěromága a chodit k němu na jistý druh doučování, ale staří vetší neregistrovaní zvěromágové se jen tak nepovalují na cestě do Prasinek. Najít je chvilku trvá.
Sirius měl dojem, že hledání domu Potterových mu bude trvat ještě mnohem déle. Dostat se na náměstí nebyl problém, přeběhnout je nepovšimnut také ne - ostatně mnoho lidí tam nebylo -, ale jakmile se z hlavní ulice zatoulal do zapadlejších uliček, ztratil se velice brzy. To bylo samé: u fialového domu doprava nebo doleva? U živého křoví doleva nebo doprava? Nu, zjevně se ani jednou nerozhodl správně.
Sirius ze země sebral větvičku a začal ji prudkými, nasupenými pohyby lámat, aby zaměstnal ruce. Kdyby tak měl hůlku.
"Krucinál," štěkl na lesy a vztekle mrštil zbytky větvičky po stromech.
"Ještě nikdy jsem neviděla, že by ty stromy někomu odpověděly - nebo pomohly," ozval se ironický hlas. Sirius otočil hlavu a všiml si, že o jeden kmen se opírá drobná bledá černovláska v černém plášti. Nebyla nijak zvlášť hezká, aspoň podle Siriuse, a tvářila se příliš sebevědomě.
"Myslím, že se spokojím s vaší odpovědí, madam," reagoval Sirius s největší obezřetností; nezapomínal na Efelvíru Kloboučkovou. Přemýšlel, jak dlouho už ho dívka - nebo žena, to je jedno - sledovala.
"Klid, Blacku, jsem prakticky tvůj ročník," odvětila líným tónem. Pobaveně se ušklíbla, zvedla obočí a vykročila k Tichošlápkovi.
"My se známe?" zamračil se Sirius podezřívavě a zbytečně se natáhl po hůlce. Černovlásčin obličej mírně pohasl a její pohled sklouzl k Blackovým prázdným rukám.
"Ach, ty jsi teď přišel," řekla. Pořád vyslovovala slova tak pomalu, jako by měla všechen čas, co ho na světě je, ale zněla chápavě, soucitně... a smutně. Siriuse to zaujalo. "Ministerstvo už bude mít touhle dobou zavřeno, ale ráno -"
"Poslyš," přerušil ji Sirius. Skutečnost, že mu dívka není ani vzdáleně povědomá, považoval za celkem jasné znamení. "Nevím, kde jsem, nevím, kdo jsi, a před chvílí jsem nevěděl ani to, že jsem umřel. Jestli mi nechceš říct, kudy se dostanu k Potterovým, dovol mi popřát ti hezký večer." Kývl hlavou a chystal se k odchodu, avšak černovláska jej drapla za kabát a přitáhla si překvapeného Siriuse k sobě.
"Tak ty mě vážně nepoznáváš," pronesla vědecky nezaujatým tónem, oči přimhouřené. Otrávený a netrpělivý Sirius se raději soustředil na její tenké rudé rty. Nemít tak mrtvolně bledou pleť, možná by to děvče stálo za -
"Azkaban tě beze mě musel vyloženě trýznit," pokračovala černovláska suše. Její líná artikulace najednou zněla vyloženě drze.
Sirius ji odstrčil.
"Azkaban? Bez tebe? Nikdy jsem tě neviděl, a v Azkabanu teprve ne," zavrčel. "Nevypadáš ani na ministerského. Jak se jmenuješ?"
"Jistě, jistě." Obrátila oči v sloup a poodešla, ignorujíc poslední otázku. "Hodně štěstí při hledání Potterových na druhém konci Torva." Teatrálně se uklonila a obrátila se k odchodu. Zřejmě mířila do lesa, než se tu objevil Sirius.
"Cože?" nechápal.
"Říkám, že hodně - aha - Torvum," protáhla černovláska, pohled stále upřený k lesu. "Tak se to tu jmenuje. Ani to ti neřekli?"
"A kdo asi?" odsekl Sirius.
"Ten, kdo tě tu uvítal, ať to byl kdokoliv. Ne, nemusíš mi to -"
"Efelvíra Kloboučková."
"... říkat."
Černovláska se zatvářila, jako by se Efelvírou vysvětlovalo úplně všechno. "Ta rašple by ve férovém světě umřela zatraceně nudnou smrtí." Zívla. "Ale poštěstilo se jí schytat ránu, která měla patřit jejímu násilnickému manželovi," dodala znechuceně. "Jaká tragédie."
Podívala se na Siriuse a Sirius se na ni zamračil. Efelvíra, jakkoli rozčilující, mu nepřišla hodna tak silných slov.
"Ne každá mrtvola končí tady," vzdychla černovláska rezignovaně. "Existuje víc světů (aspoň tak zní teorie)," zahučela si pod vousy. "Torvum - tahle vesnice, město, jak chceš - je ve světě, kde končí každý, kdo umřel násilnou smrtí a nerozhodl se stát se duchem. Až přijde válka, nejspíš tu budeme mít hezky plno," předpověděla jízlivě.
"Žádná válka nepřijde," ucedil Sirius.
"Vážně?" Černovláska vyprskla. "Pustíš se do Voldemorta holýma rukama? A jak - jako duch?" posmívala se mu. Protentokrát ignoroval otázku Sirius. Každý, kdo se nerozhodl stát se duchem?
"Asi bych si pamatoval, kdyby se mě cestou sem někdo ptal, jestli chci nebo nechci být duchem," řekl uštěpačně.
"Torvum pozná, po čem zesnulý touží. A dovede mu to připomínat v neuvěřitelně nevhodných chvílích." Věnovala mu znuděný pohled. "Nikam nedojdeš, dokud nepochopíš půdorys Torva. Odvedu tě za tvým milencem," dodala teatrálně, ukázala lesu záda a svižným dlouhým krokem prošla kolem Siriuse.
"James vždycky byl, je a bude mým nejlepším přítelem," pravil Black o něco hlasitěji a výhružným tónem. "Nikdy ho přede mnou neurážej." Černovláska se neotočila, ba ani nezpomalila, a tak se Sirius neochotně vydal za ní.

1. kapitola - 2. kapitola 1/2 - 2. kapitola 2/2
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Bludičkový uvítací výbor pro ztracené i nalezené. Uveďte, prosím, své bytí.

Z(a)tracenec 24% (36)
Kýho výra! 2.7% (4)
Neidentifikova(tel)ný nález 10.7% (16)
Bláhová existence 14.7% (22)
Zubatá bez kosy 3.3% (5)
Psychouš nejvyšší kvality 25.3% (38)
Dělej, zařvi. 5.3% (8)
Já. Tečka. 14% (21)

Komentáře

1 Victoria Victoria | Web | 17. září 2015 v 22:24 | Reagovat

Juchu, kapitola! A dokonce i s věnovanim, děkuji mnohokrát :-). Akorát by nemusela být tak děsně kratka - kde je ta tvá aktivita? :-D Snad tě neporazila nemoc.
Jinak, já už mám pc konečně preinstalovane, ale stále se nedostanu k internetu, chce to jakési heslo :-D. Tak snad se to zítra vyřeší, chci přidat knižní novinky :-D

2 Victoria Victoria | Web | 21. září 2015 v 17:37 | Reagovat

Já chci kapitolu! Já chci kapitolu!
Hele, když už prokrastinace, tak aspoň piš povídky :-P.
Ne, dělám si srandu. Snad jsi v pohodě :-).

Jinak, na ten tvůj gympl teda půjdu - dneska jsem měla první školní den a mám tendenci zdrhnout :-D. Takže výměna? Už se těším :-D.

Jo, a dostaneš novinami přes čumák - ty jsi mě nakazila! Co si to dovoluješ? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama