|PATISK SE ZAPOVÍDÁ.|
|Reklamocpavci, odejděte, nebo budete asimilováni.|

| Provinilcovy hemzy

Jak se mi nechce chtít tetování

17. července 2017 v 9:27 | Maitter z Creepfellu
Informace první: Samoa je ostrovní stát v Polynésii. Informace druhá: tattoo ve významu tetování vzniklo ze samojského slova tatau, které znamená ťukat, klepat. Jeden článek tvrdí, že pochází z tahitského tatu/tatau, ale to je vcelku jedno, poněvadž oba ty jazyky patří do austronéské jazykové rodiny a v ní do polynéské větve, která se dělí na východní, kam se řadí tahitština, a západní, kam spadá samojština. Tadá. Informace třetí: Na Samoe je tetování tradiční. Muži se tetují od kolenou po(d) žebra a jejich tetování se nazývá pe'a. Tetování žen, malu, sahá od místa pod koleny k horní části stehen. Nepoužívají se anestetika (zdroj). Kůl, co?
A teď k hlavnímu tématu ó článku. Mai a tetování.

Pachtění se po padnoucím designu

15. července 2017 v 17:45 | Maitter z Creepfellu
Design. Design blogu je hotov. Kromě tří několikahodinových záchvatů hněvu, jednoho infarktu a čtyřiceti dvou urvaných žil jsem v pohodě.
A stejně to záhlaví nesedí přesně. Krucinál.

Posedlost získáváním informací ze všech okruhů nadbytečna

10. července 2017 v 12:27 | Maitter z Creepfellu
Tak prosím, nadbytečno je nyní uznávaný pojem. Internet snese všecko. Tento článek nemá východisko, slouží k předání informací a přemítání nad nesmrtelností chrousta a obav.


Zatím jsem nedobojovala. Uzavřením školního roku skončila první bitva, na konec srpna se chystá další. Jeden reparát, dvě doklasifikace, pět komisionálních zkoušek. Tři roky a pět půlroků. Zapomeňte na nemoci, choďte do školy za každých okolností. Pravděpodobně nedopadnete se známkami příliš dobře, nicméně vynecháte tresty za absenci. Adyjé. Jeden den se teleportujete do místního ošetřovacího zařízení, necháte se ozářit a vysát a obsluha vám otráveně oznámí, že bolest znemožňující dýchání a pohyb je vlastně docela běžným jevem. Eh. Nope. Odpoledne, když jste konečně zproštěni čekání na vyšetření a výsledky, se to zlepší, zajdete si do cukrárny pro neurobudič a další den padnete s teplotou. Meh. Takhle jsem plnila docházku druhé pololetí.

To bude čtvrtkem...

19. června 2017 v 21:58 | Mai
... čtvrtky jsem nikdy nechápal.
Je to trochu irelevantní, neboť pro mne je důležitý pátek, ale to nevadí. Ve čtvrtek nebo v pátek se dozvím, zda vyletím, nebo nevyletím ze školy.
Drž mi palce, étere...

Necenzurovanej gejzír idealistickýho já

11. května 2016 v 22:23 | Maitter z Creepfellu
1. A hle, Provinilec vylezl z nory. Zařídila jsem si reparát, zvrtnuté koleno ("distorsio genus") a další bezva věci. Rehabilitací si ukradnu sbor, svou radost a prohnilou duši, a do konce roku možná umřu. Mám děsnou chuť fňukat a umřít, fakt; jsem na vraždu.
2. Rezignuji. Drahé internety, předhazuji vám osobní informaci. V dubnu mi bylo osmnáct, což pro mne jakožto studujícího nepijana a nekuřáka bydlícího u rodičů nic zvláštního neznamená, jen to sem tak prásknu coby oficijélní potvrzení toho, že jsem stále dítě.
3. Žádné příspěvky = žádní čtenáři = žádní odrazení čtenáři = taková radost.

Článek místo hlášení (ó hrůzo, vskutku)

12. března 2016 v 23:31 | Maitter z Creepfellu
Protože článku si člověk všimne spíš. Tedy, snad. Možná. Hlavně by to bylo otravně dlouhé hlášení.

Výcuc z hlavy za účelem zbavení se frustrujícího srabu

27. ledna 2016 v 21:47 | Maitter z Creepfellu

aneb Zatracený obory

Začnu asi tím, že upustím páru poprvé a nejsilněji:
Krucinálfagot! Dohájesakrafix! Sdhfosuah!dgoshgpao!ush!DFJosg!ho.
Přesně.

Od této chvíle budu o něco slibnější a přikloním se k srozumitelnému a relativně formálnímu vyjadřování.
Zúčastnila jsem se veletrhu vysokých škol a vyšších odborných škol Gaudeamus na olbřímím výstavišti v Praze-Letňanech (ne, pardon, škrt; tento pojem platil do 31. 12. 2001, ve skutečnosti se jedná o Prahu 18). Vykazoval standardní tři "pře-" známky megalomanských akcí: 1) přelidněnost, 2) přemíru oxidu uhličitého, 3) předraženost na místě nabízené stravy.

Achjový článek (Já. Ach jo.)

3. ledna 2016 v 23:16 | Maitter z Creepfellu

O vnímání okolí

Achjo.
Vnímání vizuální stránky světa je očividně důležité.
Jakmile zřím očím nelibozvučný chaos nebo barvy, které se mi nelíbí, případně jejichž kombinace mi jitří nervy, seberu se a odcházím (nebo nesoustředěně šílím). Na takových místech nemohu žít, neboť hrozí vztek/podráždění/němota/pláč. Statistika není dostupná.
Pokud se věc tváří agresivně nebo nesympaticky, cítím úzkost.
Pokud se pokoj tváří agresivně nebo nesympaticky, cítím úzkost.
Překvapivě, totéž s weby a blogy.
Hlavně mě neberte na maturáky. Míra obludnosti kulturních domů (a jeho dočasných obyvatel) je sem tam nesnesitelná.
Já vám nevím. Osobité výstavy - třeba pražská galerie Cesty ke světlu - asi nebudou můj šálek kakaa. Leda by byly osobité v mém stylu.
Netuším, co je "můj styl". Během pubescentní sebestřednosti jsem získala dojem, že k věcem inklinuji zcela nahodile. A k tmavému. Nebo zářivému.
Převážně ke knihám.
A nadbytečným odstavcům.
A patosu.
Jak prachobyčejné.

Prosincový článek

31. prosince 2015 v 23:57 | Maitter z Creepfellu
[Místo pro prosincový článek, který nestíhám dopsat.]

(Na větu výše reaguje první komentář.)

Oficiálně i neoficiálně 2. 1. 2016 15:52
"Včera váš blog navštívilo 13 lidí." Teda řeknu vám, to je pěkně zavádějící. Ke mně chodím jenom já.

Oficiálně 1. 1. 2016 14:59, neoficiálně 31. 12. 2015 23:57.
Jeden můj dobrý přítel dostal k Vánocům kaligrafickou sadu: myslím-že-snad-kvalitní papíry, nádobku s inkoustem, pět nástavců na pero (jedno chudičké tělo, o něž se musí dva netrpěliví tvorové dělit), jakousi pečeť a pečetící vosk v legračně tvarovaném odlitku - s pečetícím voskem se setkávám poprvé. Jedná se o sadu z Lidlu; kaligrafové, běžní smrtelníci i šílenci bažící po luxusních perech a propiskách si odvodí pravděpodobnou kvalitu. To mi ovšem nebrání, abych sadu zbožňovala a začala se kvůli ní učit trpělivosti při psaní. Jsem si dost jistá, že čtyři tisíce bych za ni nedala ani omylem. ... Doufám. ... Doufám, že moje fanatičnost neporoste.
Víte, co je nejpodivuhodnější na středně širokém kaligrafickém nástavci na pero? Cokoliv jím napsané, třebaže neúhledné, nevzhledné, roztřesené a nerovnoměrné, vypadá hezky. (I široce široký nástavec je bezva, ale nedá se s ním psát. Zatím.) V historii mého rukopisu je objev této sady přelomovým okamžikem.


Úplná zpráva o existenci

9. listopadu 2015 v 0:48 | Maitter z Creepfellu
Kaufland.

Měl to být článek úžasně vtipný, plný inteligentního humoru, leč zůstal přiškrcen v poznámkách a mimo působení dojmů minulých předkládám jako důkaz pouze jeho zbytky:

Druh smolného dne číslo jedna
Jsem královnou storn! Ó ano! Víc, víc, chci víc!
(Výsledek mého snažení: 260 storn za měsíc.)

Druh smolného dne číslo dvě
Položka nenalezena. Skupina nenalezena. Přejete si ruční zadání? a/n
Čárka, křížek, váha, čtyřmístný kód kdesi na papíře. Položka nenalezena. Znovu. Nic. Prudká nenávist k netečnému dotykovému displeji proklaté pokladny číslo osm. Záhy se vzbouří role igelitových sáčků o průměru patnáct centimetrů a zcela neelegantním způsobem skončí v kyblíku s vodou na mytí pásu.

Druh smolného dne číslo tři
Zelí. Domestos. Savo. Ocet. Víno. Jar. Mouka. Přejete si pás přetřít ještě něčím?
U všech ďasů, balte pečivo, než je položíte na pás. Vždycky. Všude.
(Nejhorší je zelí a chlor.)

Druh smolného dne číslo čtyři
"Prode8719684546 zablokován."
Nevím, kam dali "j". Každopádně setkat se poslední den v práci se zbožím, které se vůbec nemá nacházet na prodejně, a vidět člověka postaveného vysoko nade mnou rozpačitě se usmívat řadím mezi zajímavé zkušenosti.

V Kauflandu jsem odpracovala 250 hodin a další smlouvu (o pracovní činnosti) odmítla. Odhánění prokrastinace teď zase bude jen na mně.
 
 

Reklama